Co vám prolétlo hlavou, když jste zjistili, že budete hrát v Kosmickém jaru?

Pavlína Hejcmanová: Absolutně netuším, o čem ta hra je.

Pavel Majkus: Co mi prolétlo hlavou, když vyšlo obsazení? Asi nic dramatického, hru jsem do té doby neznal. A po prvním přečtení? Asi jsem si řekl: „No pane jo!!!“

David Vacke: Že už se blíží jaro… A taky, že je dobře, že se na jevišti našeho divadla objeví hra pana Smočka.

Martin Vrtáček: První spolupráce s Michalem Zetelem. Nedávno jsem se ho ptal, jestli si to mám brát osobně, že si mě ještě neobsadil (smích).

Petr Čagánek: Otázka: Proč? Pak i další… O čem to je, jsem věděl už dopředu, jen jsem přemýšlel o tom, co to má nám nebo divákům dát. Nakolik to bude úspěšné a přínosné? Hra, kterou za padesát let od jejího vzniku inscenovalo jen jedno divadlo. Je to tedy dobrý kus? Prostě pochyby. Během zkoušek se však můj pohled na věc postupně měnil.

František Maňák: Že bych si tu hru měl okamžitě přečíst, protože ji neznám. Od toho mne ale odradil Michal Zetel, řekl mi abych se nechal překvapit až čtenou zkouškou. Jsem rád, že jsem hru nečetl dopředu, měl jsem pak na první čtené čistou hlavu.

Co byste řekl(a) o své postavě?

Pavlína Hejcmanová: Chřestecká je žena, která zřejmě prožila děsivou životní situaci, která její život a vnímání běžných věcí poněkud zdeformovala. Což je ale pro mě jako pro herečku velmi inspirující.

Pavel Majkus: Jak bych charakterizoval svou postavu Dr. Slepice? Kolik na to máme místa? Vážně – je to rozporuplná, vícevrstvá postava, něco jiného říká a dělá, než si myslí, měkká navenek a tvrdá uvnitř. Jsme v procesu zkoušení, tak něco neustále přibývá a ledaco se změní. Milí diváci, přijďte se podívat.

David Vacke: Raději se pokusím divákovi o své postavě Umělce říct leccos až na jevišti. Ovšem již nyní mohu prozradit, že moje postava je silně osrstěná.

Martin Vrtáček: Hraju postavu Bohumila, vášnivého čtenáře, který uniká z reality ke své literatuře.

Petr Čagánek: Mareš je takový obyčejný, jednoduchý člověk. Zajímá ho jen jedno, a všechny tím neustále obtěžuje. Figurka z Bakalářů… Svým chováním je v podstatě k smíchu.

František Maňák: Moje postava Šonky je člověk, který jde do všeho naplno. Neohlíží se kolem sebe, potřebuje jasně vědět odkud kam a proč, přesto mu to snad nikdy nikdo neřekne. Myslím si, že Šonku nejlépe definuje jedna nejmenovaná postava ve hře se slovy: "Typický idiot".

(blš)