30. 8. 2005
O vyhlášené ruské režisérce Oxaně Meleshkině Smilkové, jež momentálně ve Slováckém divadle připravuje doposud neuvedenou verzi Lermontovovy Maškarády, se často mluví jako o postrachu českých divadelníků. Jaká je skutečnost? Jak se na práci s režisérkou Smilkovou dívají samotní protagonisté zkoušení?
Martin Vrtáček (herec): Je to pro mě zcela nová zkušenost. Ještě se mi nestalo, že bych dvě věty rozebíral několik hodin. Když si představím, že Maškaráda má skoro 40 stran, jsme zvědavý, kdy to uděláme.
Anna Michlíčková (herečka): Ruská režijní škola se výrazně liší od té naší a je pro nás moc těžké přistoupit na postupy, které paní Smilková uplatňuje. Ale protože to všichni víme, jsme obrněni trpělivostí a věříme, že inscenace nakonec bude patřit k vrcholům sezóny.
Jiří Hejcman (herec): Odpovím bez váhání - s Oxanou se mi pracuje výborně!
David Vacke (herec, inspicient, asistent režie): Spolupracovat s Oxanou jako herec je velká příležitost, ale často není daleko k pláči, spolupracovat jako inspicient je to velká smůla a i zde není často daleko k pláči a dělat jí asistenta režie je snad ještě o něco horší. Nicméně, drží nás při životě víra v dobrý výsledek.
Jitka Josková (herečka): Já už nic neříkám, nemám moc sil. Jsem ráda, že si mě Oxana vybrala už podruhé, ale je to takový zápřah, že si momentálně nedovedu představit, že se zase vrátí a obsadí si mě opět.
Josef Kubáník (herec): Oxana? To je přírodní úkaz! Něco jako propast Macocha. Kde se vzala, tu se vzala, lidé před ní mají respekt, mnohé přitahuje svojí hloubkou. Zároveň stačí malá nepozornost a připraví vás o život.