29. 11. 2018
Tuto neděli 2. prosince se rozloučíme s pohádkou O Květušce, zahrádce a babici Zimici ze známého Špalíčku veršů a pohádek Františka Hrubína, kterou ve Slováckém divadle nastudovala režisérka Zoja Mikotová. Členy ansámblu jsme poprosili, aby zavzpomínali, jakou pohádku měli v dětství rádi a proč. Derniéra pohádky bude spojená s mikulášskými dílničkami pro děti a přijde i Mikuláš! Vstupenky k dispozici zde.
Barbora Nesvadbová: Je těžké vybrat jen jednu… Z pohádek jsem měla nejraději ty, které mi večer četli rodiče. Maminka často vyprávěla pohádky, které vymýšlela v tu chvíli, a to bylo nejlepší. Mohla jsem si říct, kdo by dnes mohl do naší pohádky přijít a máma to pak zařídila. Z knižních jsem měla nejraději pohádku Cvrček a mravenci. Bylo to starobylé leporelo v krásné vazbě. Část každé strany byla nějak vyřezaná a šlo přes ni vidět na stranu další. Obrázky se tak navzájem doplňovaly, a to mě jako malou holku moc bavilo. Cvrček byl navíc houslista, a to já byla taky, takže jsme si vzájemně dost rozuměli.
Pavel Majkus: Už si to detailně nepamatuji, ale měl jsem jako malý chuť vyprávět a vymýšlet pohádky své. Hrdina byl Ježeček, byl to klaďas, poměrně zručný všeuměl a o něm jsem si vymýšlel pohádky pro sebe a pro své mladší sourozence. Podle rodičů prý byly ty pohádky i docela dlouhé… Další oblíbenec byl Kocour Mikeš. Hlavně proto, že kniha byla dosti tlustá, a tedy nabízela hodně pokračování na jinak dlouhé zimní večery. Tu knížku nám předčítala teta, říkali jsme jí kmotřenka, která s námi společně bydlela. Myslím, že ji v běhu let předčítala celou aspoň třikrát.
Josef Kubáník: Měl jsem to velké štěstí, že mi vždycky večer před spaním četla pohádky maminka. Dodnes si pamatuju tu o skřítcích s krásnými ilustracemi Miloše Nesvadby s názvem Bráška Lajdáček. Představoval jsem si, že jsem také malý skřítek a žiju ve vesničce, kde každý příběh nakonec dobře dopadne.
Pavel Hromádka: Asi nejvíc mě zasáhl seriál Tajuplný ostrov a pak film Ivanhoe. No proč – protože to bylo dobrodružné! Pamatuju si i seriál Kamarádi, ten se mi taky líbil, a když jsem byl úplně malý, maminka mi občas recitovala před usnutím Baladu o Palečkovi od Jana Nerudy. Asi dost často, protože jsem se ji nikdy neučil a dodnes ji umím zpaměti. Taky mi recitovala monology Puka za Shakespearova Snu noci svatojánské. Moc mě nebraly kreslené či animované pohádky. Odmala jsem měl radši v televizi pohádky hrané živými herci.
Martin Vrtáček: Odjakživa jsem měl rád Krkonošské pohádky a přiznám se, že se na ně rád podívám i dnes. Zřejmě proto, že mě odmalička přitahovaly hory se vším, co k nim patří.