Tereza Novotná (doktor Prentice): „Přesně načasovaná otázka. Teď… teď… teď…“

Jakub Zelinka (Geraldine Barkleyová): „Myslím si, že v dnešní době není úplně náročný úkol cítit se jako blázen… Za mě zaručený způsob, jak nahlédnout šílenství, je pustit si prakticky kdykoliv zprávy. Kombinace domácích a světových zpráv je za mě zlatý důl. Komické, děsivé… šílené.“

Lukáš Matěj (paní Prenticeová): „Jako blázen si připadám pořád, mám dvě malé děti. To starší z nich pořád mluví, dokonce i ze spaní! A pak ještě tehdy, když si něco někam odložím a manželka to někam jinam schová.“

Kateřina Michejdová (Nicholas Beckett): „Pravděpodobně během prvních čtených zkoušek téhle hry. Stalo se, že jsme s Kubou Zelinkou začali řešit konkrétní situaci a hlavně kostýmy, kdo má na sobě čí oblečení a kdo je za koho v tu danou chvíli převlečený, a nemohli jsme se dohodnout. Chyba byla na mé straně, ale než mi to došlo, připadala jsem si jako blázen, kterého nikdo nechápe.“

Jiří Hejcman (doktorka Ranceová): „V mém případě by otázka měla znít: Kdy naposledy jste se necítil jako blázen?“

Daniel Gajdoš (seržantka Matchová): „Jsem strašně zapomnětlivý a spoustu věcí, například po jejich odsouhlasení, vypustím. Když se pak dozvím, že o dané věci vím, a dokonce jsem se k ní i vyjádřil, cítím se hodně jako blázen. Navíc spoustu času trávím ve svém světě, a tak se pravidelně přistihuji, jak si například v obchodě nejen opakuju texty, ale zároveň u toho mimoděk, avšak o to vášnivěji, gestikuluji. Při pohledu na lidi kolem, kteří mě pozorují, není šance, abych se jako blázen necítil. Suma sumárum – furt!“

Scénu pro komedii Klíčovou dírkou vytvořil Pavel Borák, kostýmy Linda Holubová a hudbu Mario Buzzi. divadelníci využili překlad Michaela Žantovského. Vstupenky na premiéru a první reprízy jsou k dispozici na webu a v pokladně Slováckého divadla.