25. 2. 2019
Jak jsme vás již informovali, jednou z inscenací, která se letos s jevištěm Slováckého divadla rozloučí, bude i Králova řeč. Strhující drama o překonávání osobní lidské slabosti na půdorysu královského údělu patřilo k divácky nejúspěšnějším titulům roku 2017 a nezřídka se stávalo, že publikum herce odměnilo potleskem vestoje. Na repertoáru se inscenace udržela více než dva roky a se souborem ji nastudoval režisér a dlouholetý ředitel Slováckého divadla Igor Stránský. Herec a představitel koktavého krále Bertieho Pavel Hromádka byl za svůj výkon nominován na prestižní Cenu Thálie. Derniéra je naplánována na 31. květen. Jak budou na oblíbený kus vzpomínat jeho protagonisté, čtěte v následující anketě.
Jak budete na Královu řeč vzpomínat?
Josef Kubáník: Jako na inscenaci, která dokázala uhranout i ty, jež doposud nedali dopustit na slavný film. Zároveň jsem moc rád, že se díky ní mohli mí vynikající kolegové ukázat ve světle, ve kterém je diváci doposud neznali, a režisér Igor Stránský dokázal, že velkým lidským příběhům na jevišti moc dobře rozumí.
Irena Vacková: Jako na další pohodovou spolupráci s Igorem Stránským.
David Vacke: Jako na inscenaci, ve které jeden z kolegů nenabyl nikdy textové jistoty a koktal od premiéry až do poslední reprízy…
Tereza Hrabalová: Králova řeč je jedna z mých nejoblíbenějších inscenací. Nejen proto, že jsem se díky ní mohla zdokonalit v tanci, ale také jsem se seznámila se skvělými lektory manželi Peřestými. Pečlivě nás s Péťou Čagánkem (se kterým tančím) připravovali a myslím, že nás to oba moc bavilo a rádi na naše lekce vzpomínáme.
Pavel Hromádka: Velmi hezky, ponesu si příjemné vzpomínky. Na dobu, kdy jsme spolu s kolegy strávili mnoho okamžiků ve vzácné tvůrčí symbióze a lidské blízkosti... Byli to moc pěkné chvíle. A během samotných představení tenhle náš počáteční vklad, myslím, diváci také cítili a naskočili do rozjetého vlaku s námi. Každá repríza si nesla tohle společné vzájemné porozumění...
Petr Čagánek: V dobrém. Krásná hra, laskavý humor, emoce, skvělé výkony kolegů. A uskutečnění nepravděpodobného - tanec v mém podání. Díky, Terezko...
V čem byla tato inscenace výjimečná?
Josef Kubáník: Ve sdělení, že nejenom láska, ale i pevná vůle a přátelství dokáží divy.
Irena Vacková: Pro mě v dalším nádherném „manželském partneření“ s Pavlem Majkusem.
David Vacke: Silným příběhem a hereckými výkony dvou Pavlů – Hromádky a Majkuse.
Tereza Hrabalová: Výjimečná byla „Královka“ hlavně kvůli skvělé atmosféře a přátelskému prostředí, které jsme si všichni vytvořili už během zkoušení. Tato hra je zkrátka moje „srdcovka“.
Pavel Hromádka: Asi hlavně tím, co už jsem zmínil. Mimořádný je podle mého ale i samotný text. Tu poetiku, načasování, jak my říkáme timing, už sám nabízí. Slov v dialozích není příliš, neokecává se zbytečně, ale zároveň člověk cítí ten timing, dopad, tempo nebo naopak zastavení, pauzu, nějakou další informaci mezi řádky, kterou herec musí zpracovat spíše mimoslovně. Stačí být citlivý. Vzácné na téhle naší společné práci asi bylo právě to, že jsme byli citliví, nechali se vést, nechtěli být chytřejší než text sám. To není úplně samozřejmé. Byla to velmi kamarádská, přátelská práce. Za což jsem vděčný především režiséru Igorovi Stránskému, protože právě režisér atmosféru zkoušení nastavuje. A samozřejmě „parťákovi“ Pavlovi Majkusovi, protože taky hledá to společné souznění a chce prospět především společnému dílu. Ale všem bych musel děkovat za pěkné chvilky, protože nám všem šlo o totéž. Bez ohledu na velikost role každý držel soustředěnost, nastavenou atmosféru, mám rád kontakt očima, když v nich „něco je“ a při Králově řeči, s kýmkoliv jsem na jevišti, vždy je to zážitek, protože ten přenos čehosi zvláštního mezi námi probíhá. Takže i takto – děkuji!
Petr Čagánek: Kopíruji: Krásná hra, laskavý humor, emoce, skvělé výkony kolegů.
Královu řeč čekají poslední 3 reprízy. Vstupenky jsou k dispozici přímo zde.
(blš)