18. 1. 2009
V sobotu v divadle proběhla očekávaná premiéra komedie Tenor na roztrhání. Říká se, že zkoušení s vyhlášeným režisérem Robertem Bellanem je náročné, ale herci se na ně svým způsobem těší, protože ten výsledek pokaždé stojí za to. Potvrzuje to novinka? Zeptali jsme se přímo hlavních protagonistů.
Monika Horká: Výsledek budou muset posoudit diváci. Mě zkoušení baví. Vysoké nároky v naší profesi nikomu, myslím, nevadí. To by byl blázen a sám proti sobě. Někdy herce ždímají zbytečné nároky, když například při zkoušení neví, jak dál a režisér neví, jak mu to říct. Ale Robert byl i herec a ještě si všechno pamatuje, tak nám to nedělává.
Kamil Pulec: Každé zkoušení je náročné, s Bellanem je ovšem i záludné. A proto se na něj, vždy když mě obsadí, těším.Ta záludnost spočívá v tom, že u něj si člověk na jevišti není ničím jistý. On po týdnu celou scénu nepatrně změní. A najednou máte pocit, že jste celou věc zkoušel zbytečně. Ale za další týden pochopíte, proč to změnil. On to směřuje k pointě, aby se divákovi rozchechtala bránice. Ale ty nervy.
Anna Slezáková – Miková: S Robertem jako režisérem zkouším poprvé, ale těšila jsem se, protože se známe mnoho let a leccos jsme spolu zažili. Nevím, jestli mě doposud nechtěl obsadit, ale on říká, že pro mě neměl vhodnou roli. Teď ji zřejmě našel. Pravda je, že jsem se na něj těšila moc, protože jsme se při práci setkali, je tomu už dávno, jako herečtí partneři, v komedii Saturnin.
Andrea Nakládalová: Já jsem s Robertem dělala jen hru 1+2=6. To zkoušení bylo hodně náročné, Tenor je zatím pro mně větší pohoda, ale nejsme ještě na konci, takže to všechno může teprve přijít.
Tereza Novotná – Mikšíková: Na tuto otázku budu schopná odpovědět až po několika reprízách, ale věřím, že ano.
David Vaculík: Zkoušení s Robertem je osvěžujícím zážitkem. Člověk se o sobě dozví vždycky něco nového, například včera mi řekl, že jsem „boreček“ a nejsem si jistý, že to myslel jako kompliment. Nicméně rád vzpomínám na Výstřely na Broadwayi, mohl jsem si totiž na začátku zastřelit jednoho diváka. Jak říkám, je to vždycky zajímavé..
Kamil Pulec: Každé zkoušení je náročné, s Bellanem je ovšem i záludné. A proto se na něj, vždy když mě obsadí, těším.Ta záludnost spočívá v tom, že u něj si člověk na jevišti není ničím jistý. On po týdnu celou scénu nepatrně změní. A najednou máte pocit, že jste celou věc zkoušel zbytečně. Ale za další týden pochopíte, proč to změnil. On to směřuje k pointě, aby se divákovi rozchechtala bránice. Ale ty nervy.
Anna Slezáková – Miková: S Robertem jako režisérem zkouším poprvé, ale těšila jsem se, protože se známe mnoho let a leccos jsme spolu zažili. Nevím, jestli mě doposud nechtěl obsadit, ale on říká, že pro mě neměl vhodnou roli. Teď ji zřejmě našel. Pravda je, že jsem se na něj těšila moc, protože jsme se při práci setkali, je tomu už dávno, jako herečtí partneři, v komedii Saturnin.
Andrea Nakládalová: Já jsem s Robertem dělala jen hru 1+2=6. To zkoušení bylo hodně náročné, Tenor je zatím pro mně větší pohoda, ale nejsme ještě na konci, takže to všechno může teprve přijít.
Tereza Novotná – Mikšíková: Na tuto otázku budu schopná odpovědět až po několika reprízách, ale věřím, že ano.
David Vaculík: Zkoušení s Robertem je osvěžujícím zážitkem. Člověk se o sobě dozví vždycky něco nového, například včera mi řekl, že jsem „boreček“ a nejsem si jistý, že to myslel jako kompliment. Nicméně rád vzpomínám na Výstřely na Broadwayi, mohl jsem si totiž na začátku zastřelit jednoho diváka. Jak říkám, je to vždycky zajímavé..