21. 9. 2005
Malá scéna Slováckého divadla ožije od 26. září novou hrou. Režisérka Iva Bendová studuje s Božkem Tomíčkem, Annou Slezákovou Mikovou a Mírou Zavičárem komedii O pejskovi a mačičke. Diváci se poznají s obyčejným manželským párem, kde on je Čech a ona Slovenka. Na první pohled spolu manželé řeší obyčejné starosti. Postupně ale na povrch vyplouvají zajímavé novinky, o kterých neměl ani jeden z manželů zdání. Jak se na premiéru komedie O pejskovi a mačičke těší představitelka hlavní ženské role Anna Slezáková Miková?
Momentálně připravujete komedii O pejskovi a mačičke. Děj diváky zavede do jedné obyčejné domácnosti. Je v něčem podobná s tou, ve které reálně žijete?
Ani bych neřekla, že obyčejné. I když „z vonku to tak naozaj vyzerá”. Moje domácnost taky není obyčejná, ale není podobná té divadelní. Kdyby ano, tak bych to asi nevydržela. Ačkoliv v každém vztahu a nejen manželském, jsou si jedinci navzájem cizinci. Manželství je uzavřenější než jiné vztahy. Každý ze zúčastněných má jinou výchovu, kulturu, rituály, sny, jinou řeč ... prostě věčné a přitom pokaždé jiné téma o lidech, kteří se načas sejdou v prostoru a čase.
Dají se ve hře najít situace, které každé manželství zažívá?
Každý ať si v tom najde co chce. Pro každého je tam koutek, temnota i světlo... Záleží, jak moc oba chtějí setrvat, co vše tolerují a kolik zůstává v každém z nich toho milovaného a milujícího člověka, který byl na začátku.
Může být divadelní hra návodem, jak spokojeně vycházet s partnerem?
Nemyslím si, ale jistou naději to dát může.
Vaším divadelním manželem je Božek Tomíček. Prozradíte, jaký je?
Nechte se překvapit. Ale jako kolega je nesmírně vstřícný, milující, ohleduplný... nic jiného mu nezbývá ženský prvek „mačiček” je v převaze.
Prozraďte, co vás na něm jako na postavě nejvíc štve?
Všechno! Ale nejvíc to, co jsme si jako divadelní manželé ještě neřekli. Ačkoliv zpočátku to vypadá, že jsme si řekli už úplně všechno.
S Božkem Tomíčkem pracujete už poněkolikáté. Je práce na pejskovi a mačičke v něčem jiná?
Pokaždé je to jiné. Ale abych nebyla tentokrát tak strohá v odpovědích. Jsme na tu souhru jen my dva. Musíme si sáhnout hodně hluboko do duší, srdcí i paměti a i přes jitřené rány je to nádherné, očisťující a vyčerpávající.
Režijním okem vás sleduje Iva Bendová. Jaké to je, být režírován ženou? Cítíte spřízněnou ženskou duši?
To cítím určitě. Božka často obdivuji s jakým klidem tu „mačičkárnu” akceptuje. Iva - to je pro mě krásné setkání. Blíží se premiéra a je mi smutno, že to končí.
Jak prožíváte premieru?
Jak kterou. Většinou v klidné koncentraci.