„Na jevišti je deset minut pauza,” ozývá se z divadelního rozhlasu během zkoušení nové inscenace Richard III. Jindy herci i během přestávky s režisérem diskutují o situacích a způsobu, jak je hrát, tentokrát všichni míří k televizi v jedné z hereckých šaten. Proč? Naši sportovci útočí na medaile. Podobně to vypadá i během našeho prvního hokejového utkání s Německem. V divadle se právě hraje Maškaráda. Herci na jevišti nešetří emocemi přesně podle přání režisérky Smilkové, ale hned co se v zákulisí vydýchají, zajímají se o hokej. „Už jsme začali?” ptají se kolegů, kteří přicházejí na své výstupy ze šaten. „Už. A prohráváme nula jedna,” odpovídají smutně. „Tak to se ani nejdu dívat. To by pak ta Maškaráda nemusela dobře dopadnout,” usmívají se na oplátku. Přestávka je veselejší. Sportovní fandové zasedli před nekvalitně vyladěnou televizi a sledují boj našich reprezentantů o první body. Hercům přicházejí textové zprávy od diváků sledujících ruské drama v hledišti. „Maskarada super, jen ten hokej stoji za houby.” „Omyl. Otocili jsme. Vyhravame dva – jedna,” odpovídají herci obratem. Podobně vášnivě herci prožívají důležitý zápas se Slovenskem. Ve Zlíně právě hrají Rychlé šípy. Po představení okamžitě nasedají do divadelního autobusu a odjíždějí do divadelního klubu, kde na ně čekají kolegové. Téměř do půlnoci pak nalepení u obrazovky sledují boj o postup. A co říkají herci samotní? „Nejsem příliš sportovní fanoušek, ale olympiáda je olympiáda. Rozhodně jsem sledoval alespoň v průběžných výsledcích všechny naše reprezentanty a hokejisty zvlášť,” říká Martin Vrtáček. Jinak reagovala před olympiádou herečka Anna Pospíchalová. „Budou tam koně? Ne? Tak to já se dívat nebudu,” klopí oči známá milovnice koní. Úplně jinak to vypadalo v rodině Davida Veckeho, známého především z postavy Mirka Dušína. „David sleduje všechno. Okamžitě vysype z rukávu sestavy v hokeji, nejlepší čas Kateřiny Neumannové i počet bodů, jaký získali američtí krasobruslaři. Je to obdivuhodné,” říkají o Davidovi jeho kolegové.