Je to on, kdo vítá diváky v ZŠ UNESCO, v jejíž třídě divadlo oblíbenou komedii uvádí. „Mým úkolem je přenést diváky do doby a pocitu, kdy se školníci opravdu chovali hrozně, na všechny křičeli, že se nepřezuli a podobně. Dnes už to snad není tak kruté, ale já si záměrně hraju na pitomce,“ usmívá se Vladimír, který byl dříve ve Slováckém divadle v angažmá a nyní funguje jako archivář a občasný herec.

Úču poslouchá za dveřmi jako rozhlasovou hru

V průběhu inscenace Školník do třídy vejde jen jednou, a tak celou hodinu a třičtvrtě, co představení trvá, tráví na školní chodbě.

„Nejdřív jsme zkoušeli v divadle, abychom nenarušovali chod školy. Když jsme se ale se zkouškami Úči přesunuli do třídy, najednou se zavřely dveře a já už jsem tu inscenaci nikdy znovu neviděl. Takže ji téměř šest let poslouchám jako rozhlasovou hru. Samozřejmě dávám pozor, čekám na svůj výstup, který jsem naštěstí nikdy neprošvihl, a mezitím si třeba čtu nebo kreslím do scénáře, který už za ty roky vypadá jako obrázková kniha s karikaturami a veršovánkami,“ směje se Vladimír Salčák. „Dokonce jsem před pár lety v průběhu několika představení vytvořil křížovku, která nakonec opravdu vyšla v divadelním Časopise. V tajenkách byly samozřejmě názvy inscenací Slováckého divadla,“ prozrazuje.

Pokračování textu ZDE.