Rychlé šípy se blíží ke 230 repríze. Co tomu říkáš?
Pamatuji se, že když nás před pěti lety pozvali s Mirkem Dušínem do Brna, abychom pro Čs. rozhlas řekli něco k premiéře, tak jsme, mimo jiné, odpovídali na dotaz, s kolika, že reprízami RŠ asi počítáme. Naše odpověď byla, že budeme rádi za deset až patnáct repríz. Což bylo tehdy na Malou scénu poměrně odvážné tvrzení. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by se RŠ hrály ještě za pět let a to při neustále vyprodaném hledišti. Nějakou zvláštní shodou okolností se z RŠ stal určitý fenomén a já jen můžu říct, že mě to těší.

Do Slováckého divadla se vracíš jako režisér s komedií Vraždičky. Co o ní prozradíš?
Vraždičky je hra napsaná na konci padesátých let v Americe. Je úžasné, jak současná je na začátku 21.století v Čechách, kde se vlna bezdůvodného násilí přímo, či nepřímo, dotýká každého z nás ( viz kauza „Velíšek“, „lesní vrah“ a další.). Nikdo si nemůže být jistý, kdy a kde se stane obětí nějakého trestného činu. Ale aby se nezdálo, že hra řeší jen závažné otázky - také, a to hlavně, vykresluje formou humorné nadsázky vztahy v takové „normální rodince“.Předobrazy jednotlivých postav najdeme snad v každé typicky české rodině.

Kdes vůbec takovou komedii objevil?
Přivedla mě k ní dramaturgyně Iva Šulajová, která hru znala z jediného čs. provedení, kdy se před lety hrála jako studentské představení na JAMU. Mimochodem dva současní členové Slováckého divadla v něm tehdy absolvovali – Tomáš Šulaj a Alžběta Kynclová.

Věděls hned, že je to ta pravá, nebo ses musel rozhodovat?
Moc jsem stál o to dělat právě „Vraždičky“. Hra mě totiž zaujala hned na „první čtení“ a já se obrazně řečeno „zamiloval“. No a od té doby nemám v hlavě nic jiného (samozřejmě, kromě manželky, dcery a tchyně).

Co tě na Vraždičkách baví nejvíc?
V podstatě tragická hra poskytuje až nečekaně mnoho komických situací, které souvisí s rodinnými trampotami rodiny Newkvistových. No a právě tyto komické situace „uplacírovávat“ a případně objevovat v rámci možností nějaké nové, mě baví nejvíc. I když samozřejmě také mne potěší, když se podaří někoho nějak jevištně zajímavě odpravit…

Jak ses těšil na staré dobré divadelní známé?
Těšil jsem se moc. Natolik se známe, že si nikdo na nic nehraje a otevřeně tak řešíme každou jevištní komplikaci a navíc mi je zde odpouštěna má občasná prostořekost jako například, když, v rámci režijní exprese, křičím a používám slova jako „sakryš“, „zatrsakr“, „krucinál“, „kurňa“ apod . .

Díky tomu, že do Slováckého divadla přicházíš v intervalech, můžeš sledovat, jak se soubor vyvíjí. Co na něj říkáš?
Vyvíjí se dobře. Především pak Martin Vrtáček. Už váží skoro jako já.

Podle čeho si vybíráš herecké představitele postav?
Překvapivě podle typu (v první řadě, někdy v druhé) a podle hereckých schopností (v druhé řadě, někdy v první). Je to značně ošemetná věc. Objektivně posoudit, kdo kterou roli zvládne herecky a jestli se na ni opravdu hodí je opravdu těžké. Každý herec si o většině rolí svých kolegů myslí, že by je zvládl mnohem lépe. Zajímavé je, že často oprávněně. Všem herecky i typově nevhodně obsazeným i těm typově a herecky vhodným, ale neobsazeným, se tímto omlouvám.

Dva herci hrají v každé tvé komedii. Je to náhoda, nebo tvá srdeční záležitost?
Vzhledem k tomu, že ani nevím, kteří dva to jsou, tak nejspíš náhoda. Ale jsou to určitě dobří herci a mám je rád.

Máš nějaký svůj režijní sen, který by sis chtěl splnit? Pokud ano, kde a s kým by to bylo?
Momentálně si plním režijní sen v Uherském Hradišti s herci Slováckého divadla.




Rychlé šípy – Už více jak pět let je na repertoáru uherskohradišťského divadla komedie Rychlé šípy. Herci s ní vystoupili na mnoha divadelních festivalech a posbírali celou řadu cen. Do dnešního dne má jevištní zpracování slavných Foglarových komiksů za sebou přes 220 repríz, vystoupila v mnoha televizních pořadech. Vstupenky jsou stále vyprodány.

Blbec k večeři – Situační komedie o popleteném ministerském úředníkovi nastudovaná rok po Rychlých šípech, se dočkala téměř 60 repríz. Představitel hlavní role Martin Vrtáček získal cenu diváků Slovácký Oskar, inscenace samotná dostala Slováckého Oskara také.

Výstřely na Broadwayi – premiéra komedie z divadelního prostředí byla doprovázena mystifikační zprávou, podle které se do Hradiště chystal sám autor Woody Allen. Nakonec šlo o přehlídku dvojníků slavných osobností. Ve Slováckém divadle se nakonec hra hrála pouze osmnáctkrát. Za zastavením uvádění byly končící autorská práva a neochota zástupců Woody Allena prodloužit je. Komedie skočila v anketě Slovácký Oskar na druhém místě, stejné ocenění posbírali i představitelé hlavních rolí Josef Kubáník a Monika Horká.