"Původně zamýšlenou rodinnou komedii A. N. Ostrovskij postupně obohacoval o satirické a sociálně kritické prvky nejen dějovou linií příběhu, v níž narůstá motiv prodeje lesa statkářky Gurmyžské a nekalých obchodních praktik jeho kupce Ivana Vosmibratovova a vrcholí motiv lakoty Gurmyžské skrývaný za předstíranou dobročinností, ale především skrze začlenění postav dvou potulných, provinčních (dnes bychom řekli spíše oblastních) herců – tragéda Nešťastlivce (zároveň dlouho neviděného synovce statkářky Gurmyžské) a komika Šťastlivce," představuje novinku dramaturgyně Iva Šulajová.

Spolu s Bouří je komedie Les nejznámější a nejuváděnější hrou Ostrovského. Na domácí půdě dosáhla v nastudování ruského avantgardního režiséra V. E. Mejercholda z roku 1924 tisíc tři sta osmadvaceti repríz. Ve Slováckém divadle se objevila prozatím dvakrát, naposledy v režii Miloše Hynšta v roce 1970. Nejnovější nastudování uvidí diváci v režii Romana Groszmanna.

Otázka pro režiséra Romana Groszmanna:

Čím Vás právě tento titul oslovil a jaký je Váš vztah k ruské dramatice?

Patřím k těm, kteří, co se týče umění, ukazují směrem na Východ – k Rusku. A nejen Dostojevskij, Bulgakov, Čechov atd., ale především ruská divadelní škola byla, a dodnes zůstává, mojí radikální inspirací (je zajímavé, jak málo inspirativní je ruská politika). Doposud jsem nikdy žádnou ruskou klasiku neinscenoval. Až nyní – asi jsem dozrál té drzosti, že si na to troufám. Možná i proto, že jsem v Ostrovského Lesu objevil jedenáct zajímavých postav, každá je jiná, výrazná, a když na to seženete jedenáct dobrých herců, tak z toho může být dobré divadlo. Taky proto jsem na nabídku kývl.

Celý rozhovor s režisérem komedie Romanem Groszmannem čtěte už zítra v příloze Slováckého deníku, Časopise Slováckého divadla!