27. 10. 2010
Nová komedie Slováckého divadla v Uherském Hradišti Bůh masakru od francouzské dramatičky Yasminy Rezy nemá sice možná příliš povzbudivý název, diváci se však při ní určitě nasmějí. Velkou zásluhu na tom má i představitelka jedné ze čtyř rolí Monika Horká. Její Aneta je maminkou pěkného kvítka a manželkou Alana v podání Kamila Pulce.
V rozhovoru Jany Máčalové pro MF Dnes se dočtete jaké byly přípravy inscenace, jestli se Monika jako dítě prala i v čem je podle ní dnešní mládež jiná...
V rozhovoru Jany Máčalové pro MF Dnes se dočtete jaké byly přípravy inscenace, jestli se Monika jako dítě prala i v čem je podle ní dnešní mládež jiná...
Je v něčem náročné, že ve hře vystupujete pouze čtyři?
Pro mě je to jednodušší, protože se vždycky líp domluvíme. Když je na jevišti celý soubor, je tam daleko větší zmatek a dá větší práci poskládat všechno dohromady. Náročnější to bylo v tom, že jsme se museli naučit text nejen svůj, ale i dalších herců, abychom dokázali okamžitě reagovat na repliky ostatních, takže umím celou hru.
-
Bylo výhodou, že pana Stránského lépe znáte, protože je i ředitelem divadla?
Že se známe, je vždycky výhoda, protože víte, co od druhého čekat a jak si vysvětlit jeho režijní pokyny.
-
Nebojíte se, že diváky odradí poněkud temný titul hry?
To mě nikdy nenapadlo. Něco by na tom mohlo být... Ale doufám, že se rychle rozkřikne, že je ta hra dobrá.
-
Takže byste si na Boha masakru zašla i jako divák?
Rozhodně ano, je to výborně napsané. Dokonce se chystám přečíst si i autorčinu knížku Zoufalství. A Roman Polanski má natáčet film Bůh masakru s Jodie Fosterovou a Kate Winsletovou, na ten se taky určitě podívám.
-
-
Jedním z hlavních témat hry je bitka mezi kluky. Sice máte dceru, ale přesto: musela jste se někdy zabývat něčím podobným?
Dceři Rozálii je devatenáct let, takže podobné věci už jsou doufám za námi, ale občas se něco objevilo. Já jsem to spíš nechávala řešit ji. Když někomu něco provedla, musela to s ním vyřídit sama. Ale naštěstí byla hodné dítě. Měla sice vyražený zub, ale ne proto, že by se poprala.
-
A vy samotná jste se rvala?
Ano, bývala jsem velký rváč. Úplnou životní prohrou pro mě bylo, když mě jeden spolužák v páté třídě porazil. To jsem tehdy netušila, že už půl roku chodí do juda. Pro mě to byla hrozná potupa, protože jsem si tehdy trochu hrála na kluka a byla jsem hrdina třídy, že přeperu všechny spolužáky. Teď už se rvu jen sama se sebou. (smích)
-
Patříte k lidem, kteří si stěžují na „tu dnešní mládež"? Je podle vás dnešní generace mladých horší, než ty předchozí?
Vůbec ne, právě naopak. Myslím, že dnešní mladí jsou lepší, protože říkají, co si myslí, nejsou tak ujařmení. Mají lepší podmínky k tomu, aby dorostli k přirozenému sebevědomí. Když se něco povedlo nám, tak se nám to skoro ani neřeklo, a spoustu věcí jsme nesměli.
-
Kdybyste se dostala do podobné situace, tedy že by se vaše ratolest někomu vyrazila zuby, jak byste se k tomu postavila?
Člověk nikdy neví, jak se zachová. Zvlášť po několika skleničkách rumu, jak je to v naší inscenaci. Všichni se samozřejmě snažíme řešit konflikty kulturně, ale ne vždy se nám to podaří.
-
A máte pochopení pro svou postavu?
V té hře se asi najde na nějakém místě každý. A proto je podle mě tak blíbená, Yasmina Reza to napsala skvěle. Ale doufám, že jsem trochu jiná. (smích) Na druhou stranu jsem neměla problém se do Anety vžít, manželské a rodinné problémy nejsou nikomu z naší herecké čtveřice neznámé.
-
Představení trvá zhruba hodinu a půl bez přestávky. Je to velký nápor?
Je to lepší pro hru samotnou. Nemohli jsme vymyslet, kam bychom případnou přestávku dali, aby takzvaně nespadl řemen. Myslím, že tato délka je dobrá i pro diváky, protože představení má spád a oni usedí.
-
Pro mě je to jednodušší, protože se vždycky líp domluvíme. Když je na jevišti celý soubor, je tam daleko větší zmatek a dá větší práci poskládat všechno dohromady. Náročnější to bylo v tom, že jsme se museli naučit text nejen svůj, ale i dalších herců, abychom dokázali okamžitě reagovat na repliky ostatních, takže umím celou hru.
-
Bylo výhodou, že pana Stránského lépe znáte, protože je i ředitelem divadla?
Že se známe, je vždycky výhoda, protože víte, co od druhého čekat a jak si vysvětlit jeho režijní pokyny.
-
Nebojíte se, že diváky odradí poněkud temný titul hry?
To mě nikdy nenapadlo. Něco by na tom mohlo být... Ale doufám, že se rychle rozkřikne, že je ta hra dobrá.
-
Takže byste si na Boha masakru zašla i jako divák?
Rozhodně ano, je to výborně napsané. Dokonce se chystám přečíst si i autorčinu knížku Zoufalství. A Roman Polanski má natáčet film Bůh masakru s Jodie Fosterovou a Kate Winsletovou, na ten se taky určitě podívám.
-
-
Jedním z hlavních témat hry je bitka mezi kluky. Sice máte dceru, ale přesto: musela jste se někdy zabývat něčím podobným?
Dceři Rozálii je devatenáct let, takže podobné věci už jsou doufám za námi, ale občas se něco objevilo. Já jsem to spíš nechávala řešit ji. Když někomu něco provedla, musela to s ním vyřídit sama. Ale naštěstí byla hodné dítě. Měla sice vyražený zub, ale ne proto, že by se poprala.
-
A vy samotná jste se rvala?
Ano, bývala jsem velký rváč. Úplnou životní prohrou pro mě bylo, když mě jeden spolužák v páté třídě porazil. To jsem tehdy netušila, že už půl roku chodí do juda. Pro mě to byla hrozná potupa, protože jsem si tehdy trochu hrála na kluka a byla jsem hrdina třídy, že přeperu všechny spolužáky. Teď už se rvu jen sama se sebou. (smích)
-
Patříte k lidem, kteří si stěžují na „tu dnešní mládež"? Je podle vás dnešní generace mladých horší, než ty předchozí?
Vůbec ne, právě naopak. Myslím, že dnešní mladí jsou lepší, protože říkají, co si myslí, nejsou tak ujařmení. Mají lepší podmínky k tomu, aby dorostli k přirozenému sebevědomí. Když se něco povedlo nám, tak se nám to skoro ani neřeklo, a spoustu věcí jsme nesměli.
-
Kdybyste se dostala do podobné situace, tedy že by se vaše ratolest někomu vyrazila zuby, jak byste se k tomu postavila?
Člověk nikdy neví, jak se zachová. Zvlášť po několika skleničkách rumu, jak je to v naší inscenaci. Všichni se samozřejmě snažíme řešit konflikty kulturně, ale ne vždy se nám to podaří.
-
A máte pochopení pro svou postavu?
V té hře se asi najde na nějakém místě každý. A proto je podle mě tak blíbená, Yasmina Reza to napsala skvěle. Ale doufám, že jsem trochu jiná. (smích) Na druhou stranu jsem neměla problém se do Anety vžít, manželské a rodinné problémy nejsou nikomu z naší herecké čtveřice neznámé.
-
Představení trvá zhruba hodinu a půl bez přestávky. Je to velký nápor?
Je to lepší pro hru samotnou. Nemohli jsme vymyslet, kam bychom případnou přestávku dali, aby takzvaně nespadl řemen. Myslím, že tato délka je dobrá i pro diváky, protože představení má spád a oni usedí.
-