* Čím vás Carmen tak láká, že jste se pro ni rozhodla? Lákalo mě nazkoušet muzikál se souborem Slováckého divadla, a když jsem přemýšlela o titulu, vzpomněla jsem si na původní český muzikál Carmen, který před lety napsali a nastudovali v Divadle na Fidlovačce. A v tu chvíli už jsem věděla, že mě láká jak téma, tak hudební zpracování Ondry Brouska, což je u muzikálu poměrně důležité. * Co muzikál divákům nabídne? Při výkladu jakékoli hry, ať už je to pohádka, činohra nebo muzikálové libreto, se snažím maximálně soustředit na příběh a jeho přesné převyprávění. Proto doufám, že právě tato složka může diváky nejvíce emocionálně zasáhnout, i když si možná myslí, že přece příběh Carmen každý zná. Muzikál Carmen odhaluje ještě trošku jiné motivace a okamžiky ze života hlavních dvou hrdinů, než které jsou vyobrazeny například v Bizetově opeře nebo v novele Prospera Mériméa. Lákadlem určitě je i hudba Ondry Brouska, kterou diváci ještě neměli možnost slyšet. * Jakou roli hraje výtvarné pojetí inscenace? S výtvarnicemi Zuzkou Přidalovou a Evou Jiříkovskou spolu s Jakubem Jelenem (autorem videoartových projekcí) jsme si dali záležet i na výtvarné stránce, která je určitě také zajímavá a trošku neskromně dodávám, že je i dost působivá. Inscenaci umocňují poměrně jedinečné choreografie Davida Strnada. * Není Carmen téma spíše pro drama než pro muzikál? Myslím, že diváci by sami mohli uvést několik příkladů muzikálů, které velmi kvalitně zpracovávají poměrně dramatické náměty, ať už je to Jesus Christ Superstar, Bídníci, Šumař na střeše, Kabaret či Muž z kraje LaMancha. Já mám právě takovéto muzikály velmi ráda a vždycky je sleduji s maximálním zaujetím, protože co nedokáže vypovědět prosté slovo, to doplní emocionální prožitek z hudby či absolutně nadčasový a husí kůži nahánějící tanec. * Je muzikál váš oblíbený žánr? Ano je, protože mám k hudbě velmi blízko, sama jsem se jí od malička věnovala a dodnes hraju na saxofon a ráda zpívám, i když už mě to neživí. Myslím si, že pro režiséra je hudební a rytmické cítění stejně důležité, jako vnímání prostoru či schopnost jazykové a psychologické analýzy. A protože právě muzikál kloubí v sobě všechny složky a prvky, které mě osobně na jevišti zajímají, tak proto patří k mým oblíbeným žánrům. Ráda bych v budoucnu nastudovala i operu, která mě doslova fascinuje, ale ten čas ještě ani ve mně neuzrál. * Jak si s tímto žánrem poradil uherskohradišťský soubor? Soubor Slováckého divadla se nepotkává s muzikálem poprvé, ani s výtvarně stylizovanými scénickými baladami se nepotkává poprvé, takže nové bylo pouze to spojení. A myslím, že soubor se s tím vypořádal velmi dobře (jako pověrčivá divadelnice se trošku zdráhám říct výborně). Pracuje s nimi skvěle, jsou ochotni vyzkoušet kdeco a zároveň se nedají vodit za nos. Zkrátka tvořiví a hraví herci, jak mají být. A navíc jsou to i skvělí lidé, takže můj pobyt v UH se podobal spíš parádnímu skautskému táboru (na kterém se sice tvrdě maká, ale energii vám to dobíjí), než vyčerpávající intelektuální dřině v „cizím“ městě. * Jaká byla spolupráce s hlavními představiteli Pavlínou Vaškovou a Janem Horákem? Jedním slovemvynikající. Pavlínka je oproti Honzovi v tomto žánru nepoměrně zkušenější, což vyhovuje i mému výkladu Carmen, protože jsem si mohla dovolit na ni naložit opravdu pořádné sousto herecké, pěvecké i pohybové práce. Myslím, že si dost „zobla“, a vím, že jsem ji při práci téměř nechválila, tak ji musím pochválit aspoň takto veřejně - je vážně radost se na ni dívat a zároveň mě jako Carmen velmi dojímá a strhává. Honzík je sice méně zkušený, ale vynahrazuje to nesmírnou pracovitostí, nasazením a hlavně svou poměrně výjimečnou duší, která se v divadelním prostředí jen tak nepotká. Pevně věřím, že tohle obrovské sousto, kterým rozervaný a vraždící José bezesporu je, ho nijak vnitřně nepoznamená, a když, tak jen v dobrém. Martina Malá