Moniko a Jaroslavo, jak vzpomínáte na zkoušení "Čarodějnic", a vyžadovala hra nějakou speciální přípravu?

Monika Horká: Neobvykle bojové podmínky. Zkoušeli jsme, kde se dalo, protože provoz restaurace nedovoloval zkoušet na místě. Když jsme měli mít pár dní před premiérou konečně generálku opravdu na kryté terase Beef & Beer, musel ji režisér zrušit, poněvadž tam byla taková zima, že se nám dělaly obláčky u úst. Ale, možná to zní příliš bláznivě, mě tyto šokující podmínky do určité míry baví. Akorát  moje tělo mělo opačný názor… Třikrát sláva kalciovce do žíly a  pohotovosti hradišťské nemocnice!!!

Jaroslava Tihelková: Já na zkoušení vzpomínám ráda… Připadá mi, že jsem ho skoro celé prosmála. Bylo to hlavně díky režisérovi této inscenace Michalu Skočovskému. Je to pohodový člověk plný energie, smíchu, nápadů i překvapení! Speciální přípravu jsem měla v tom, že jsem se snažila naučit "neodbourávat se" (nesmát se), když jsou se mnou na jevišti Monika, Jožka, Viktor i Štěpán! Jsou skvělí a vtipní a já si je užívám.

Jaká byla pro vás tato konkrétní inscenace zkušenost a čím vás obohatila? 

Monika Horká: Velice mě bavila komunikace s diváky.  Tříbit si odhad, koho oslovit, koho raději ne. (Někteří diváci to  milují, jiní to nechtějí a mají na to plné právo. To je třeba respektovat.)

Jaroslava Tihelková: Pro mě to byl netradiční prostor. Je to úplně jiné, než hrát v divadle. Beef & Beer byla velká zkušenost… a hraní po restauracích a pivovarech… komu se to poštěstí, že (směje se)? Ale bylo to fajn!!!

Setkaly jste se s nějakými zajímavými diváckými reakcemi během dvou let, co se Čarodějnice hrály?

Monika Horká: Vybíráme a zveme na jeviště vždy „porotce z lidu“, který má zhodnotit naše zákusky (jsou úplně stejné) a vybrat z nás dvou vítěze. Přitom se často děje ledacos. Pro mě úplně nejzábavnější bylo asi hned po premiéře osobní zjištění, že pro "výuku španělštiny" jsem si z diváků vybrala úplně náhodně pana Fahrnera, překladatele hry, který s dcerou na premiéru přijel. Já vážně netušila, jak vypadá, já si vždycky vybírám nějakého charismatického pána, který se usmívá… Ale myslím, že tuhle náhodu mi neuvěřili ani někteří kolegové…

Jaroslava Tihelková: Tím, že hrajeme velmi blízko diváků i mezi nimi, tak reakcí bylo dost. Na nějakou fakt výjimečnou si teď honem nevzpomenu… možná spíš Monika… ta přece jen ve své roli komunikovala s diváky víc než já. Mně se jen vybavuje momet, kdy jsme hráli na Beefu… já se v zákulisí převlíkala na další výstup… stála jsem tam jen ve spodním prádle… najednou kouknu před sebe a úplně jsem se orosila. Za sklem, které zapomněli kluci z techniky zakrýt, stáli dva muži… kouřili a koukali na mě a dobře se bavili. A na rozdíl ode mě se vůbec nestyděli (směje se)!!! Kolegové vtipálci mě pak podpořili slovy, že by to byla docela dobrá peep-show a že by mohli chodit vybírat. Každá koruna dobrá!!! No, nemilujte je!!!

Blanka Šmejdovcová