Jen dny se počítají do první poprázdninové premiéry Slováckého divadla. V zákulisí se všechno připravuje s největší pečlivostí, protože diváky čeká skutečná lahůdka. Nejslavnější příběh žárlivosti všech dob - slavný Othello Williama Shakespeara. Režisérem dramatu o zradě, intrikách a lásce je zkušený Igor Stránský. Do hlavních rolí obsadil Helenu Jarou a Alexandru Vronskou (Desdemona), Tomáše Šulaje (Jago) a Kamila Pulce. Ten bude hrát roli titulní. Jak se na práci připravoval a co si o Othellovi myslí, o tom je následující rozhovor. Dva měsíce bez diváků, bez zkoušení, bez kolegů. Jak sis užíval prázdniny? Dával jsem si do pořádku nosní dutiny. Podstoupil jsem menší lékařský zákrok u primáře Popeláře a díky jeho zlatým rukám a následné fantastické péči jeho podřízených už zase mohu fungovat bez nosních kapek. Pak jsem s manželkou a dcerou navštívil rodiče v Hluboké nad Vltavou. Dalších 14 dnů jsem běhal kolem domku, který jsme s manželkou zrekonstruovali, a bylo po prázdninách. A znovu jsme vlítli do práce rovnýma nohama a na deset měsíců je zase "útrum". Přišel během prázdnin čas i na Othella? Za pár dnů se přijdou na slavné Shakespearovo drama podívat první diváci... Přišel, ale ne tak, že bych nad ním seděl každý den. Spíš jsem hloubal nad obsahem toho, co pan Shakespeare vůbec napsal a co tím chtěl vlastně říct. Zjistil jsem, že těch palčivých témat je tam tolik, že hra Othello je na několik her. Je zvláštní, že to, co napsal, platí i dnes, po tolika letech. Jó, je to prostě pan Shakespeare. Jen doufám, že pan režisér vybral všechna témata správně. Vlastně nedoufám. Věřím, že ano. Othello nevěřil a jak jeho vztah dopadl... Hrát Othella se podaří jen jednou za život. Uvědomuješ si to také, nebo je Othello pro tebe "role z mnoha"? Už jsem se o tom kdysi dávno zmiňoval. Já beru role takové, jaké jsou. Některá sedne víc, na jiné se člověk nadře. Othello patří mezi ty druhé. A cíl mého hereckého snažení je jediný. Odvést profesionální výkon, za který bych se nemusel stydět před diváky. Divadlo je běh na dlouhou trať. Být ve špičce dva, tři roky je výborné, ještě lepší ale, (a o to více zavazující je) udržet se na špici celou hereckou kariéru. A to je můj cíl. Doufám, že mi v tom Othello pomůže. Čím to je, že lidé pořád na Othella přicházejí, že stále nad jeho příběhem tak žasnou? Nevím, jak se na Othella chodí jinde. Ale myslím si, že k nám do divadla lidé chodí za kvalitou. A ta je ve Slováckém divadle téměř vždy zaručena. A že se sem tam něco nepodaří? Kdo z nás je neomylný?! A jestli diváci nad příběhem Othella žasnou? Tak to se musíš zeptat jich, v tom já nemohu sloužit. Hraješ rád ve Shakespearových hrách? Proč? Abych byl upřímný - všeho moc škodí. A je jedno, jestli je to česká, ruská - klasika nebo právě zmiňovaný Shakespeare. Ten je navíc strašně těžký, protože jeho fantastický obsah je zašifrován do veršů. A tím se prokousat a probádat, to je úkol do rvačky. Ale takové úkoly přijímám moc rád. Jaká byla spolupráce s kolegy a s režisérem Stránským na Othellovi? Kolegové vždy na tuto otázku odpovídají, že fantastická. Do jejich pocitů nevidím, ale tato práce měla do tohoto slova hodně daleko. Při pitvání textu nastalo totiž velké konfrontační dusno. Ale to trvalo jenom do chvíle, než jsem si jako Pulec uvědomil, že režisér a maminka mají vždycky pravdu. A režisér Stránský mě navíc, jak se říká, utloukl argumenty. A pak už byla velká pohoda. A ta snad prosákla do nás všech. A za těch pár dnů napnutých nervů se ještě jednou všem omlouvám. Ve Slováckém divadle poprvé zazní úplně nový překlad Jiřího Joska. Jak se ti líbí? Jo, je moc pěkný. Jde, jak se říká, "do huby". A to je pro herce vždy paráda. To je pak půl práce udělané. Díky, pane Josku. Co tě čeká po Othellovi? Po Othellovi začínám s režisérem Bellanem zkoušet "Výstřely na Broadwayi" A po nich? Nevím. To je otázka pro úplně někoho jiného. A na závěr malou poznámku. Jsem strašně rád za to, že jsem Othella nedostal k mému kulatému životnímu jubileu (1. 9.), ale proto, že si mě coby Kamila Pulce v této roli dovedl představit pan režisér. Věřil mi. Za to mu patří můj velký dík. Kamil Pulec Narodil se 1. září 1963 v Prešově, do Slováckého divadla přišel v roce 1984. Hned během první sezóny na sebe upozornil rolí Miloše Hrmy v inscenaci Bohumila Hrabala a Václava Nývlta Ostře sledované vlaky v režii Igora Stránského. Se Stránským si ostatně rozuměli. Potvrdili to například v roce 1986 v Motýlech Leonarda Gerscheho (Don Baker), o rok později vytvořil opět u Stránského výraznou postavu Mlynáře v Jiráskově Lucerně. V roce 1989 ze Slováckého divadla na tři roky odešel do angažmá Malého divadla do Českých Budějovic. Po návratu do Uherského Hradiště zaujal například jako Lennie v inscenaci O myších a lidech (režisérem byl opět Igor Stránský). S Pulcem ovšem rádi spolupracovali i další režiséři. Za roli Samka v dramatu Gazdina roba (režie J. A. Pitínský) získal cenu kritiků Největší z pierotů, s Ladislavem Peškem vytvořil velké role v komediích Saturnin či Sajns fikšn. Momentálně dokončuje práci na Shakespearově Othellovi, vzápětí po něm začne s Robertem Bellanem zkoušet jednu z hlavních rolí v komedii Výstřely na Broadwayi. Kamil Pulec je podruhé ženatý, má tři děti.