David Vaculík: „Pro mě osobně jsou Vánoce spojené s vůní. Čich je pro mě jeden z nejdůležitějších smyslů. Jeho ztráta během covidu pro mě byla tragická. Takže všechny klasické vánoční vůně jako jehličí, vanilkový cukr, pečící se vánočka a jiné ve mně spolehlivě probudí vánoční atmosféru. Jinak zvyky a tradice se snažíme dodržovat, ale taky se snažíme to nepřehánět. Už jsme zažili pár nedorozumění typu ‚Kdo teda vlastně může vstávat od štědrovečerní večeře?‘ a ‚To jako fakt nesmím celý den nic jíst?‘“

Jitka Hlaváčová: „Večeříme polévku při svitu adventního věnce, zpíváme u stromečku kolegy a protože už bydlíme v domě, vloni jsme vyhlíželi Ježíška z okna. Nesmí chybět šupinka pod talíř, ale protože kapra nejíme, vždycky musíme poprosit rodiče o šupiny. Byla bych ráda, kdybychom zavedli tradici, že se půjdeme o Štědrém dnu projít, ale nikdy nic nestíhám, takže se nám to ještě nepovedlo.“

Štěpán Goiš: „Už od mého dětství zdobíme stromek den před Vánocemi a máme stále stejné postupy. Takže i ve svých třiceti přijedu domů o den dřív a mamce přesně říkám, co máme kdo dělat a co mi má podat. U toho si povídáme. A každé ráno na Štědrý den jdu pro rohlíky, abychom měli čerstvé na jednohubky, ty mám na starosti já. Pak je jíme u pohádek nebo Pelíšků. Samozřejmě nadáváme, že jsme přejedení, ale stejně si je neodpustíme. Vánoce jsou pro mě zkrátka jedna velká tradice.“