Po Rackovi, který zaznamenal mimořádné ohlasy po celé republice, se energická dáma s do Uherského Hradiště vrátila, aby s herci nastudovala slavnou Lermontovovu Maškarádu. Ačkoliv jde o jednu z nejhranějších ruských her, uherskohradišťské provedení bude překvapivé. Režisérka v Rusku totiž objevila verzi, která měla být zničena a neměla se na jeviště dostat. Nestalo se tak a diváky v Hradišti čeká světová premiéra doprovázená zájmem mnoha odborníků i diváků. Co ale premiéře 10. září předchází? Deník jednoho z herců prozrazuje, že i tentokrát je to především dřina, dřina a zase dřina. Úterý 17. května: Začalo zkoušení. Oxana se usmívá, Martin říká, že je to fajn ženská a že ty zkoušky budou příjemné. Je vidět, že ji nezná. My ostatní mlčíme a během pauzy utíkáme do Lucie na chlebíčky. Jíme je tajně, protože Oxana tvrdí, že po jídle je herec unavený a to je špatné. Je to potupné, ale jedině možné, jak si dopřát trochu potěšení. Středa 18. května: Měli jsme být ve studiu, ale bylo obsazené. Oxana říká, že je to bordel. Přikyvujeme. Jakmile cítí soudržnost, navrhuje nám, abychom zkoušeli i v sobotu. Souhlasí Martin a Jirka. Ti jediní s ní ještě nedělali a nevědí, že už se chytli a budou zkoušet pořád. Na zkoušce jsme běhali jako lovci a jako zvěř a celé pobíhání po místnostech doprovázeli slovem „račte”. Pak jsme přepisovali text. Oxana byla spokojená, říkala nám „maladci”. Martinovi a Jirkovi to evidentně stačilo, já jsem navrhl, ať nám k pochvale příště koupí ještě flašku koňaku. Čtvrtek 19. května: I dnes jsme běhali několik hodin po dvou místnostech a řvali na sebe. V jistém okamžiku, když nám Oxana předváděla, jak máme hrát zvířata, se dostala do druhé místnosti a byla tam sama. Davídek navrhl, abychom ji tam prudce zamknuli. Nestihli jsme to. Nečekaně přišel hudebník Pavel Helebrand. Nikoho se neptal a začal nám brnkat ruské motivy do etud. Bylo to přínosné, i když jsme si všimli, že má vatu v uších, počmárané ruce a každou ponožku jinou. Když jsme dostali úkol, abychom běhali jako zvířata a říkali do toho různě zvolená slova (například voda, okno, slunce, židle), začala Anička nečekaně a volat „hovno”. Pátek 20. května: Natáčeli jsme ve studiu dechy. Po třech hodinách vzdychání jsem si vydýchal hlavu a málem jsem omdlel. Úterý 24. května: Čtyři hodiny jsme si povídali. Vymysleli jsme neskutečné množství nejrůznějších výkladů situací, Oxaně se všechny líbily, všechny tam bude chtít mít. Po celou dobu nám do úvah cinkaly o sebe skleničky, kterých byl plný stůl. Rušilo to. Oxana říkala, že to bude i v představení, že to zní jako hudba. Chudáci diváci. Středa 25. května: Oxana si poslechla nahrávku a uznala, že to je blbost. Takže to asi přetočíme úplně jinak. Hráli jsme s Davidem a s Jirkou hru na zvířata. Po půl hodině běhání přistoupila Oxana k Jiřímu a když zjistila, že je celý zpocený, pochválila jej, že je to správné. Pak se přesvědčila, jak jsem na tom já („ano, taky zajimavé,” řekla) a u Davida se úplně vyděsila se slovy: „Davide, ty jsi celý suchý!”. Davídek ji začal pohledem přesvědčovat, že to hned bude, že i z něj bude lít. Ostatní se smáli, ale jen do chvíle, kdy se na ně Oxana usmála a tvrdě řekla: „I na vás dojde.” Jak se vyvíjí další práce na Maškarádě, co nového si na herce Smilková připravila? A kdo jako první neudrží nervy na uzdě? Za týden přineseme pokračování.