„Přeji si, aby mohli naši příznivci co nejdříve zase k nám do divadla a po předlouhém čase se opět nasytili i duchovní potravou. Aby mohla být kultura, sdílení a setkávání zase součástí jejich životů. Aby mohli být zase, kdykoli se jim zachce, s těmi, které milují,“ říká Klára Vojtková.

A co by si přála ona sama? To, co zřejmě většina lidí. „Přeju si sníh a přeju si, abych mohla, dřív než sleze, brázdit sjezdovky, smát se nebo plakat v divadle, zatrsat si na koncertu, obdivovat baletky v Louskáčkovi...“

A její kolega František Maňák dodává: „Aby se jim dařilo ve všem, na co sáhnou, a aby pak dobře naladění chodili za námi do divadla! Hlavně ať na nás nezapomenou! Je to už dlouho, co jsme se viděli naposledy.“

K přáním pro své blízké i diváky se připojuje i mluvčí Slováckého divadla a herec Josef Kubáník. „Neřeknu nic speciálního. Buďme všichni zdraví, šťastní a zamilovaní.“