Režie se ujme Michal Zetel, který je ve Slováckém divadle podepsán pod mnoha veleúspěšnými inscenacemi, například Úča musí pryč!, Její pastorkyňa nebo Tři sestry. A právě na posledně jmenovanou inscenaci, ověnčenou chválou kritiků a velkým diváckým zájmem, bude navazovat novinka a světová premiéra Jak jsme se dostali až sem.

Michal Zetel: „Je nezbytné občas vykročit mimo ověřené stezky“

Pane režisére, co si můžeme představit pod pojmem „jevištní adaptace našich životů“?
Je to pochopitelně slovní hříčka, protože běžně se dělá adaptace románu či filmu, ale naší inspirací jsou přímo životy herců.

Navazuje tento nový autorský projekt na veleúspěšné Tři sestry?

Navazuje. Zatímco u Tří sester jsme se z Čechovovy hry pokoušeli poznávat jeho postavy a dále improvizovat jako by to byly ony dnes, u tohoto projektu se pokusím inspirovat herci, jejich myšlenkami a vzpomínkami. A z tohoto materiálu pak chci napsat regulérní divadelní hru.

Co budete mít „v ruce“ na začátku zkoušení? A co byste si přál mít na konci?

Na začátku budu mít v ruce scénář utkaný z inspirací inscenačního týmu, skvělý soubor a vlastně tak trochu i drzost. Na konci bych chtěl mít zajímavou inscenaci, skvělý soubor a pokoru.

Co vás láká na tomto poměrně neobvyklém způsobu divadelní práce?

To ani není lákání, je to nezbytnost, jednou za čas vykročit pořádný kus mimo ověřené stezky. A ve Slováckém mi to umožnili. Tak jdu – a rád.