Davide, co se vám zatím v životě nejvíc povedlo? A je naopak něco, co se tak úplně nepovedlo?

Co se povedlo nejvíc, to asi nejsem schopen úplně zhodnotit. Ale v posledních dnech mě třeba potěšilo, že se mi podařilo několika jedincům vysvětlit, že balit v obchodě banány do mikrotenových sáčků je dost zbytečná a značně neekologická záležitost. A tak úplně se mi nepovedlo stejnou věc vysvětlit jiným jedincům, kteří si tento pro mě jen těžko pochopitelný „obřad“ zřejmě užívají dodnes. (smích)

Váš život je neodmyslitelně spjatý s divadlem. Je nějaký divadelní zážitek, který zastiňuje ty ostatní?

Spíš než jeden zážitek je to jedno místo – a tím je Lázeňské divadlo v Luhačovicích. Tady jsem odehrál své vůbec první představení Slováckého divadla a stejná divadelní prkna mě „pokřtila“ jako novopečeného otce. Pár hodin po narození dcery Veroniky jsme hráli právě v Luhačovicích Saturnina a já jsem byl v tu chvíli ta nejpyšnější veverka na světě.

Před několika dny jste oslavil narozeniny. Co jste sám sobě popřál?

K tomu jsem se zatím, zaneprázdněn přijímáním gratulací od jiných, nedostal.

Jaké máte plány do další pětačtyřicítky?

Snažím se soustředit spíš na nadcházejících 45 hodin než let. A tam jsou plány skromné – zaujmout děti při dalších on-line vyučování „Herec do každé hodiny“, uběhnout v tréninkovém tempu další půlmaraton a dát si s Irenkou aspoň dvě dobré kávičky.

S divadelními narozeninami se roztrhl pytel

Kdyby to situace dovolovala, na konci února a začátkem března by ve Slováckém divadle šampaňské doslova teklo proudem. Právě tyto dny jsou totiž velmi bohaté na narozeniny jeho oblíbených tváří.

V minulých dnech oslavili výročí svého narození třeba herci Martin Hudec, Jaroslava Tihelková a Anna Pospíchalová. Mezi oslavence patří i vlásenkářka Šárka Bellanová, nápověda Zuzana Zvěřinová, Blanka Němcová z marketingového oddělení či krejčová Drahomíra Ulmová.