Diváci tě znají především jako herce. Jaké to je, stát na druhé straně, tedy jako režisér? Pro mě to znamená především mnohem větší pocit zodpovědnosti - k hercům, divákům a vůbec ke všem lidem, kteří se na inscenaci podílejí, protože moje špatné rozhodnutí či ,nedej bože, celá koncepce, může poškodit také jejich práci, a divákům jejich zážitek, na kterém pochopitelně záleží vůbec nejvíc. Ale kdyby mě to nebavilo, asi bych to nedělal. Která ze jmenovaných profesí je ti bližší a proč? Jelikož jsem především inspicientem, dostávám se k obojímu ne zcela pravidelně, a tak je mi každá herecká i režijní příležitost vzácná. Když připravuji inscenaci jako režisér, je pro mě tato práce prioritou, ale během generálních zkoušek už se zase těším na jeviště. Říká se, že někteří herci jsou těžko ukočírovatelní, proto sahají po monodramatech. Jak je to v případě Tomáše Šulaje? Musím se přiznat, že tato "šeptanda" ke mně nikdy nedorazila a pokud mám mluvit přímo k "Autobusu na lince 21", je tomu právě naopak. Diváci totiž prožijí stejný časový úsek hned s několika postavami po sobě. Takže jakmile si Tomáš dobře a poctivě nevystaví jednu situaci, uškodí si tím za chvíli v té další, která tu první doplňuje. Je vlastně sám sobě hereckým partnerem - a zatím (pár zkoušek před premiérou) velmi ukázněným. Co čeká diváky, kteří spolu s Tomášem usednou do autobusu číslo 21? Především herecká exhibice (v tom nejlepším slova smyslu) Tomáše Šulaje, který divákům umožní nahlédnou do osudů osmi zcela různorodých postav. Věřím, že diváci budou s tímto výletem spokojeni. Na autobusové zastávce, či přímo v autobusu se dá zažít spousta veselých historek. Máš v rukávu také nějakou? Jednu bych měl, ale již jsem ji "prozradil" do programu k naší inscenaci. Tudíž pokud někoho zajímá, stačí přijít na Malou scénu a program si koupit… Je těžké vytvořit během jediného představení osm naprosto rozdílných postav? Tomáš by o tom mohl vyprávět. Jednak musel zvládnout velké množství textu a jelikož nemá na jevišti žádného partnera, nikdo mu v případě výpadku paměti nepomůže. Ale hlavně musí na vcelku malém časovém prostoru ukázat jasně a pro diváka srozumitelně vývoj hned několika lidí. Je nezbytné mít přitom na zřeteli různorodost charakterů, gest, energie mluvy, mimiky a podobně. Co tě čeká v nejbližší době? Opět nějaká režie, nebo nová herecká příležitost? Kdepak, ani jedno, ani druhé. Jakmile náš Autobus vyrazí na cestu za diváky, vrátím se do tepla svého inspicientského stolíku a odtud si budu užívat nepochybně zajímavého zkoušení Svačinky generálů. Na práci režiséra Zdeňka Duška se totiž již dlouho těším. Viděl jsem od něj zatím čtyři inscenace a ani jednou mě nezklamal. Nedá mi to, abych se nezeptal i na Rychlé šípy, kde hraješ Mirka Dušína - pouštíš v autobuse sednout starší cestující a nastávající maminky? Mám strach si sednout i v úplně prázdném autobuse, abych pověst Mirka Dušína neposkvrnil. Ale vážně. Mám zcela jasný a jednoduchý princip - klidně zůstávám sedět, pokud je volné alespoň jedno místo. Jakmile je obsazeno, uvolňuji to svoje, ať již o něj někdo projeví zájem, či nikoli. A pokud to tak někdy neprovedu, tak jsem se asi hluboce zamyslel.