Jak jde podle vás dohromady divadlo a fotbal? Jsou to fenomény, které mají mnoho společného - dokonce někdy i to, co by je mělo naopak odlišovat. Například vlivem peněz je některým lidem konečný výsledek fotbalového utkání znám již dopředu, stejně jako ho u představení vědí již na začátku režiséři a herci. Ti to ovšem rozhodně nedělají pro peníze - těch je totiž v kultuře mnohem méně než ve fotbale. Ale kdo ví, možná se někdy najde tak útlocitný podnikatel a uplatí představitele Othella, aby nechal Desdemonu na konci běžet. Nebojíte se, že v publiku budou sedět samí pánové? Kopaná je přece mužskou záležitostí. Nebojím. Jednak ta hra zdaleka není jen o fotbale (a dlouho bych hledal hru, kde by se dámy mohli více pobavit na náš - pánský - účet) a za druhé se přece i většina žen o fotbal zajímá. Minimálně chce vědět, kdy už konečně ten či onen přenos skončí. Co jste se o fotbale museli kvůli hře naučit? Znáte alespoň základní pravidla? Jelikož jsem měl tu vzácnou příležitost být před několika lety na pár desítek zápasů rozhodčím ve službách kultovní instituce - Českomoravského fotbalového svazu, musel jsem znát pravidla do posledního puntíku. Po letech se sice již mnohé z hlavy vykouřilo, ale to, co bylo potřeba pro zkoušení inscenace, v ní přece jen zůstalo - no a to ostatní mi připomněl zkušený fotbalový rozhodčí Ivan Šimon. A hlavně v naší komedii jde především o fauly a postavení mimo hru v běžném životě než na hřišti. Egressy je momentálně nejhranějším autorem Maďarska. Čím to podle vás je? Chtěl jsem se ho na to při poslední návštěvě Slováckého divadla zeptat, ale z jeho mateřštiny se mi vybavilo jen slovíčko "új" - novinka. A to mi k podobně komplikované konverzaci nepostačilo ani jako základ, od něhož bych se mohl odrazit. Škoda. Egressy je totiž velmi vtipný a charismatický člověk - že by to byl důvod jeho úspěchu? Jeho hry, a "Šťovík, pečené brambory" zvlášť, na mě působí také tak. Egressy se do UH přijel podívat na obě jeho zde realizované hry. Je tedy možné, že přijede opět. Jaký je to pocit – vědět, že sedí v hledišti? Autora mnou režírované hry jsem v hledišti zažil již při premiéře "Olgy a ďábla" Přemysla Ruta. Byl to tehdy moc příjemný večer a věřím, že by tomu tak bylo i tentokrát - pokud ale bude mít pan Egressy při sobě překladatelku, jinak to vidím fekete - totiž černě. Hrozně chytlavý jazyk, ta maďarština.