Středa 15. června: Na začátku zkoušky jsem navrhl, ať si zazpíváme. Neprošlo to, rozebírali jsme text. V jednom příjemném okamžiku nám Oxana svěřila tajemství, že ve volných chvílích obchází ´sekáče´ a vybírá nám kostýmy. Dnes má pro mě prý obzvlášť hezký kostým španělského toreadora. Asi si všimla, že stačí málo a vidím rudě. Nebo si myslí, že jsem vůl. Čtvrtek 16. června: Minutu před devátou David volá na jeviště: „Dobré ráno, začíná zkouška, ať na jeviště hned, opakuji hned přijde Jitka…” po sekundě dodává „a s Jitkou i Martin a Jirka.” A vzápětí: „Jitka okamžitě na jeviště, s ní i Martin, Jirka, Anička a Jožka.” Po krátké odmlce – „Ať přijdou všichni kromě Jitky.” Tomu říkám organizační kotrmelec. Pátek 17. června: Běhali jsme po jevišti jako plesový výbor tomboly. Marně jsme se snažili Oxaně vysvětlit, že je zbytečné, abychom tu scénu dělali, když chybí polovina lidí. Řekla, ať se nestaráme. Půl hodiny jsme se motali kolem dokola, připomínalo to besídku zvláštní školy. Nakonec řekla, že až přijdou ostatní, uděláme to znovu. Jirka měl za úkol přiběhnout na jeviště jako jelen a řvát: „já to koupím”. Když ze sebe po půl hodině hulákání plival krev, řekla Oxana: „U tebe temperament výborný, ale děláš všechno abstraktně.” Jirka dá možná výpověď.. Sobota 18. června: Hodinu jsme na jevišti řvali dokola „tombola bim bam, tombola bim bam, dražba, dražba.” Oxana to pořád vracela, byla nepříčetná a zuřila, že jsme neschopní. Když to trvalo dalších třicet minut, přistihl jsem se, jak na jevišti ze všech sil křičím „tombola bim bam, vražda, vražda”. Pondělí 20. června: Oxana se nám přiznala, že jí náš zvukař připomíná Charlieho Chaplina. Pak se zamyslela a řekla: Davide, sežeň kostým Chaplina, já ho naučím chodit a bude to super, když tam tak bude. Představa, že bude Kuďa dělat krále komiků, nás opravdu rozesmála. Úterý 21. června: Oxana mučila Davida. Stále dokola vracela jeho příchod do jedné scény, bylo mi ho líto. Po zkoušce ještě měl vybírat titul, který bude na podzim zkoušet na Malé scéně. Zřejmě pod tlakem událostí zvolil Klub sebevrahů. Středa 22. června: Potkal jsem ve městě Oxanu. Ptal jsem se, jestli jde zase do Second handu na nějaký kostým. Ona se usmála že ne a že by se mě taky na něco chtěla zeptat: jestli bych mohl v sobotu zkoušet o hodinu víc. Také jsem se usmál a také jsem řekl, že ne. A pak že nedokážeme najít stejnou řeč. Čtvrtek 23. června: Bylo mi hrozně zle. Celou noc jsem zvracel, asi nějaká viróza. Řekl jsem Oxaně, že zkoušet samozřejmě budu, jen kdyby mohla být trochu více shovívavější. Prý ano. Zkoušeli jsme scénu s Martinem, Oxana stále nebyla spokojená. Po dvou hodinách marného vysvětlování se rozhodla k ráznému řešení: „Běžte oba na točnu, já ji nechám roztočit na nejvyšší rychlost a vy budete běhat. A rychle!” Věděl jsem, že se láme chleba. Buďto zahynu, nebo se uzdravím. Omdlel jsem. Pátek 24. června: Oxana nás šokovala, když hned na samém začátku zkoušky oznámila: „Pustím vám točnu na plné prcky.” Brzy jsme pochopili, že myslí na plné pecky, ale i tak byli někteří z nás celou zkoušku nesví. Od minulé středy začali herci s obávanou režisérkou zkoušet opět. Do premiéry zbývají dva týdny, práce je stále intenzivnější, začínají pracovat nervy. Ani za týden nezapomeneme do hereckého deníku nahlédnout a podívat se, jak vypadá Maškaráda těsně před premiérou.