12. 9. 2005
V sobotu měla ve Slováckém divadle premiéru unikátní inscenace. Moskevská režisérka Oxana Meleshkina Smilková s herci nastudovala doposud neuvedenou verzi Lermontovovy Maškarády a nekončící ovace na premiéře dokazují, že jde o inscenaci, která dozajista zamíchá kartami při nominacích na nejrůznější ocenění. Málokdo ale ví, jakou dřinou museli herci projít. Už čtyřikrát jsme zveřejnili úryvky z hereckého deníku, které dokazují, že práce na Maškarádě byla mimořádně náročná a vysilující. Dnes přinášíme, co se v divadle dělo na konci sezóny a bezprostředně po skončení prázdnin.
Sobota 25. června: Celé čtyři hodiny jsme byli s Davidem v zákulisí u mikrofonu a na povely vykřikovali: „Hraju, kdo riskuje, vyhraje, hrajte, přihoďte” a podobně. Napadlo nás, že bychom mezi změtí slov pro Oxanu nenápadně vysílali podprahové signály. Rozhodli jsme se pro dva: Davídek do mikrofonu vždy nečekaně zašeptal: „Chce se ti čurat” a já: „Chce se ti spát.” Po čtyřech hodinách byla Oxana naprosto fit, David se málem počural, já jsem za jevištěm usnul.
Pondělí 27. června: Do prázdnin nám zbývají tři zkoušky, Oxana začíná mít pocit, že musí všechno dohnat, mluví na nás stále častěji rusky. Jitka a Jirka už nezažili socialismus, tak nerozumějí ani slovo. My ostatní rozumíme, ale abychom nemuseli plnit podle nás nesmyslné úkoly, předstíráme jazykovou bariéru také.
Úterý 28. června: Zkouška byla vysilující, už nic nechápeme. Když jsem šel vyčerpaný domů, zastavily mě dvě slečny a ptaly se mě, jak se dostanou na nádraží. Mluvily rusky. Rozplakal jsem se.
Středa 24. srpna: Vrátili jsme se z prázdnin a hned jsme zkoušeli sedm hodin. Byli jsme všichni zmateni Oxana mluvila rusky, výtvarník Žeňa Kulikov mluvil taky rusky, bylo toho na nás moc. Když jsme šli s Jitkou, Martinem a s Davidem na oběd, byl boršč.
Čtvrtek 25. srpna: Máme kostýmy, světla, scénu, rekvizity, muziku jako by měla být premiéra tuto sobotu. Jirka dostal jako jednu z masek několik pavích pér svázaných do jakéhosi ohonu. Když mu to pořád padalo a tahal to po zemi, zavelela Oxana rozhodně výtvarníkovi: Žeňa, postav mu chvost! Když pak Jirka potkal na chodbě Žeňu, podvědomě uskočil.
Pátek 26. Srpna: Zuzanka říká, že některé scény vypadají sugestivně a jsou působivé. Asi jí doporučíme, aby o tom přesvědčila i Oxanu, ať nám dá pokoj.
Pondělí 29. srpna: Garderobiérka Liduška je zoufalá, pořád musí chystat kostýmy, má toho moc. Dnes už skoro plakala a říkala, že odpoledne v divadle prostě nebude, protože musí
ke zvěrolékaři. Za dveřmi zvolala. „Se psem!”
Úterý 30. srpna: Oxana je stále víc netrpělivá. Každou chvíli se rozčiluje, proč nejedeme, i když se třeba řeší světla, nebo kostýmy. Dnes začala chvíli po začátku zkoušky volat: „Jedeme, okamžitě, začínáme.” Kamil ji upozornil, že má problémy s reflektory. „Říkám jedeme,” volala ještě hlasitěji Oxana. Kamil najednou vykřikl zděšeně: „Oxano! Hoří nám elektřina!” „Nezajímá mě to, jedeme!” zavelela Oxana a jeli jsme. Hasilo se průběžně.