Pitínský o Boženě Němcové Mám rád Němcovou, je to velká spisovatelka a s radostí pozoruji, jak jsou dnes mnozí jejím osudem až posedlí. Jak řeší ty nejniternější niternosti, zkoumají třeba fotografii, jak byla vyfocena, na jaký materiál a podobně. To se mi líbí. Pitínský o Němcové v Hradišti Na tom jsme se dohodli s dramaturgyní Ivou Šulajovou, já mám totiž rád, když jsou v mých inscenacích hlavními hrdinkami ženy. Ty mám nejradši. Už ale přesně nevím, jak se ten nápad s Němcovou vyvíjel. Chtěl jsem původně režírovat scénář Věry Chytilové o Boženě Němcové, ale vzpomněl jsem si, že jsem viděl v Brně inscenaci od Růžičky a docela se mi líbila. Odtud byl jen krok k uvedení povídek. Pitínský o nápadu uvést inscenaci jako zkoušku ochotnického souboru Mladá scéna z Valašského Meziříčí. Nad tím jsem přemýšlel až když jsme zkoušeli. Pořád jsem ale nevěděl, jak to přesně zachytit. Chvíli to vypadalo, že se to bude odehrávat za první republiky, pak v padesátých letech a pak jsem si vzpomněl, že jsem v monografii o Radokovi od Hedbávného četl, že nějakou dobu působil ve Valašském Meziříčí v soboru Mladá scéna. Tam totiž dělali Borovského a chystali se na Erbena. A to je přece i s Němcovou velká trojice českých protiněmeckých autorů. Tak jsem to celé udělal jako fiktivní generální zkoušku tohoto souboru. Pitínský o aktuálnosti Němcové Němcová se v české společnosti necítila dobře, překračovala svým životem všechny možné konvence. Oni z ní byli v šoku. Jednou za ní přišla Karolína Světlá a přinesla jí peníze, že na ni uspořádali sbírku. Němec, její manžel byl pořád pryč a Němcová byla v té době, když jí to Světlá přinesla s milencem a před očima té Světlé mu polovinu těch peněz dala. Karolína Světlá se tak urazila, že s ní už nikdy nepromluvila. A dnes jsou ženy, které ji za to, jak se chovala tenkrát pořád nenávidí. Ta Němcová se s některými věcmi nemydlila. Pitínský o zkoušení v Hradišti Mám to tady čím dál radši. A vidím, jak herci pořád hrají, mají dlouhá představení a protože jsou z kraje ryzího a plného emocí, tak i oni jsou plní emocí a často to nedokáží vstřebat. Častokrát se musí uklidnit z té tenze, která zůstává v člověku. Tu opravdovost na nich obdivuji. Nic nedělají polovičatě. Ale je tady i taková roztomilá laxnost. Ale jinak je všechno při starém. Herci jsou stále stejní a stejně dobří. Poslední uvedení struhující inscenace Divá Bára, jež vystoupila na nejprestižnějších českých divadelních festivalech a byla několikrát oceněna kritikou i diváky, proběhne ve Slováckém divadle v pátek 16. května.