24. 10. 2014
V pátek 12.12. 2014 bude mít muzikál Cikáni jdou do nebe derniéru. Zároveň půjde o poslední cestu Jana Horáka za rolemi, které ho ještě pojily se Slováckým divadlem. Přijede i dnes, protože dnes „Cikány“ také hrajeme. (Dva zájezdy odřekly svou účast, a tak se uvolnilo větší množství vstupenek. Využijte toho - vstupenky ZDE…) Ptáme se Honzy jak se má a čemu se věnuje…
Honzo, jak se máš, co děláš?
Nemůžu si stěžovat. Jsem zdravý, mám co jíst, střechu nad hlavou, skvělou ženu a přátele. To je důvod k vděčnosti. Dělám částečně divadlo - hraju a učím a zároveň se starám o bývalý augustiniánský klášter v Roudnici nad Labem a o místní farníky.
Když jsme spolu mluvili před časem, připravoval jsi své monodrama o Františkovi z Assisi. Je už hotové? Kdy mělo premiéru a kde? Jak často a kde jej hráváš?
Premiéru jsem měl v sobotu 5. 4. ve zmíněném klášteře... Teď mi došlo, že na tom samém místě proběhla i premiéra našeho scénického čtení o Antonínu Huvarovi! Cha! No a hraji to úplně všude. Často ve farnostech, ale třeba i v divadle v Celetné v Praze. Nebo teď jsem se domlouval na uvedení ve věznici v Ruzyni. Zatím se nemusím starat o propagaci, někde zahraju a po představení přijdou další nabídky. Řekl jsem si, že bych si to chtěl zahrát tak třikrát, čtyřikrát do měsíce a to se daří.
Jak se tvoje představení vlastně přesně jmenuje?
„František blázen“. Dnes si často říkáme: „Jó tenkrát si člověk mohl dovolit být svatý a dělat vylomeniny, tenkrát byla jiná doba.“ Ale nebyla. Lidé byly stejní. A i dnešek by potřeboval takové blázny, jakým byl sv. František. I současný papež to ví.
Připravuješ taky jiné projekty? Mluvil jsi o pohádkách?
Máme ještě dětské představení „Kdo se baví s ladičkou“ na motivy pohádek Ilji Hurníka. Jde o takový střelený výchovný koncert pro nejmenší v obsazení flétna, harfa, basa a klarinet. A „Pohádku jak víno“, která byla vytvořena pro žižkovské vinobraní.
Jak se ti daří kloubit práci na faře s divadlem?
Těžko. Motá se mi z toho hlava.
Přijel jsi k nám zahrát svou roli v muzikálu Cikáni jdou do nebe. Jak se ti přijíždělo, s jakými pocity?
Já nevím, jestli se to dá popsat. Přišel jsem do Hradiště a neznal jsem ho, byl jsem tu šest sezón, což není moc, ale bylo to intenzivní a pro mě zásadní. Cikání jsou má poslední role ve Slováckém, poslední příležitost stát s Vámi na jevišti. Mám velký strach z derniéry.
Co myslíš, je ještě naděje si zahrát scénické čtení Pověsíme jenom faráře o páteru Antonínu Huvarovi?
Pojďme do toho. Najdi tu termín a já aspoň budu moct přijet si zahrát.