Jak Pavel říká, česko-bánovský slovník neexistuje, a tak se musel porozhlédnout po jiných zdrojích. „Vycházím z toho, v čem jsem vyrůstal, jak mluvíme doma a jak mluví lidi, kteří žijí okolo mě,“ vysvětluje s tím, že nářečí své rodné obce má doslova zažrané pod kůží a mluví jím denně. „A nejen doma, mně to skáče do bánovštiny i v Hradišti,“ směj se herec. „Na zkoušky a jeviště se snažím to netahat, ale i na škole pro mě byl největší úkol a stálo mě velké úsilí naučit se přecvaknout mezi bánovštinou a spisovnou češtinou,“ usmívá se.

Paní Preissová se možná v hrobě obracela

Gabriela Preissová ve svém původním díle použila mnoho rozličných slováckých výrazů z nejrůznějších vesnic, a to byl důvod, proč se inscenační tým v čele s režisérem Michalem Zetelem rozhodl jazyk sjednotit do nářečí z Bánova. A jak už to tak bývá, Pavel na svou práci mnoho času neměl.

„Ale i tak jsem nad tím strávil desítky hodin, nocí a rán. Bavilo mě to moc, i když už jsem byl občas zoufalý, když jsem v tom byl utopený nespočet hodin bez odstupu. To jsem byl už kritický i k paní Preissové a možná se i v hrobě obracela. Prostě silné emoce vládly už při úpravě textu,“ směj se Pavel Šupina, kterého diváci vídají i ve Farmě zvířat, komedii Dva úplně nazí muži nebo v Tramvaji do stanice Touha. A přidává jeden příklad, s jehož výkladem se potýkal.

„Tak třeba hlavní postava Eva říká: ‚Nadala mi do krajíček vyhlídaných.' Pořád máme asi pět různých možností, co by to mohlo být, doptáváme se a pořád hledáme, jaký bude nejlepší finální výklad. Zatím je stále ve hře vše,“ uzavírá Pavel Šupina.

Premiéra vesnického dramatu Gazdina roba se bude konat ve Slováckém divadle v sobotu 22. března. Vstupenky na premiéru i první reprízy jsou k dispozici na webu a v pokladně Slováckého divadla.