Jak vzpomínáš na zkoušení Lorkova dramatu Pláňka (Yerma)? Byla to moc příjemná práce, na zkouškách panovala pohodová a tvůrčí atmosféra a režisér Stránský nám nechával dostatečný prostor pro vyjádření vlastního názoru na jednáni postav. Musím říct, ze jsem se na každou zkoušku těšila, i když někdy docházelo k nejednotným názorům na věc, ale to je vlastně podmínkou jakékoli tvůrčí práce. Když se ohlédneš rok zpátky, je něco, co by sis dnes ve hře vykládala jinak? Ne. Nemám zkušenosti s mateřstvím, nějak na to nebyl tento rok čas - práce bylo opravdu nad hlavu. Možná se změní můj názor, až ze mě bude maminka, ale na to je ještě čas. Co sis vzala z té roční zkušenosti, kdy se Pláňka (Yerma) hrála? Každá role herce obohatí a posune dál. A Yerma je pro herečku obrovská příležitost vyzkoušet si na jevišti silné emoce a city. To je velká zkušenost. Taky jsem si osahala, jaké je to hrát drama pro nezbedné žáčky, kteří hledají humor a zábavu i tam, kde není. To není až tak příjemný zážitek, ale taky k divadlu patří. Před rokem jsi mi v jednom rozhovoru řekla, že ty a Yerma jste odlišné postavy. Trvá to? Nezměnila ses za tu dobu? Člověk se mění vlastně z hodiny na hodinu, už tím, že je starší, ale vím, jak to myslíš. Někdy se v životě stanou určité události, které tě výrazně změní a posunou jinam. Může to být změna vnější nebo vnitřní, jedna často souvisí s druhou. Tak tohle se mi nestalo. Zůstávám ve Slováckém divadle a těším se na příští sezónu, jiná jsem snad jenom v tom, že jsem už rok velmi šťastně zamilovaná. Jaký byl první okamžik, když ses dozvěděla, že za ztvárnění role Pláňky (Yermy) ti byla udělena cena Největší z pierotů? Okamžiky, kdy druzí ocení tvoji práci patří u divadla k těm nejhezčím. Takže jsem samozřejmě měla velkou radost, o to větší, že byla spojena s velkým překvapením - vůbec jsem to totiž nečekala. Hned jsem zavolala rodičům, kteří se o mou profesi upřímně zajímají a měli stejnou radost jako já. Jsou pro tebe ceny důležité? Někteří kolegové tvrdí, že odborníci si nezadají s diváky. Ti jsou prý k nezaplacení... Zatím mám cenu jen jednu, takže nebudu mluvit v množném čísle, ale potěšila mě. A kolegové mají rozhodně pravdu - není nad to, když se divák výborně baví a odmění herce potleskem. Zatím tvojí poslední rolí je Milada z muzikálu Šakalí léta. Jaká byla práce s náročným Radkem Balašem? Náročná, jak jinak. Hlavně fyzicky, protože v divadle nemáme pravidelné pohybové tréninky a to se na kondici hodně rychle projeví. Ale s Radkem pracuji moc ráda, je to režisér, který dobře ví co chce a má hodně dobrých nápadů. Muzikál mě láká právě tou náročností, kterou od herce vyžaduje, člověk se musí často překonávat a když to potom vyjde tak jak má, máš sice zpocené kostýmy, ale moc fajn pocit. Na čem pracuješ právě teď? Začala jsem zkoušet s režisérem Ladislavem Peškem Slaměný klobouk, kde mám roli poněkud nevyrovnané a záletné dámy jménem Anais. Těším se na to, moc ráda hraji v komediích a kromě toho tam budu zřejmě i zpívat, tentokrát francouzsky, takže zase nová zkušenost. Premiéra bude 31. května, všechny diváky srdečně zvu. Když jsme u těch diváků - co říkáš na diváky Slováckého divadla? Říká se, že na své divadlo nedají dopustit. Dá se to vypozorovat na jevišti? Přece jenom je můžeš srovnávat s diváky v jiných městech. Do Slováckého divadla chodí výborní diváci, hlavně proto, že se chtějí dobře bavit a přicházejí vždycky s pozitivní energií a dobrou náladou. Ne všude je to tak, někdy mám pocit, že lidé chodí do divadla jenom proto, aby měli zase důvod něco kritizovat. V Hradišti se hraje skvěle, diváci mají divadlo rádi a to se pozná.