Stala jste se sudičkou Slováckého divadla pro rok 2009. Proč jste nabídku divadelníků přijala? Viděla jsem u nich s Naďou Konvalinkovou muzikál Adéla ještě nevečeřela a byla jsem zdejším souborem okouzlená. Víte, já jsem u divadla už dvě stě let a vím, jak je to těžké mimo Prahu. O to víc divadla, která si váží svých diváků, mají vynikající soubor a skvělý repertoár, obdivuji a fandím jim. To všechno v Hradišti je. Vy sama jste hrála kromě pražských divadel také v Českém Těšíně, Kolíně, v Českých Budějovicích… Ano, právě proto vím, jak to chodí, že u divadla nejsou žádné peníze. Musíte to dělat z lásky. Když jsem byla v Budějovicích, tak se mi stalo, že jsem neměla ani korunu a měla jsem hlad. Jediné, co mi zbylo, byly známky, protože jsem mamince posílala dopisy. Tak jsem šla do obchodu a poprosila je, aby mi za tu korunovou známku dali rohlíky. A dali. Jste legendou českého herectví, dokážete divadelníkům poradit, jak se dělá úspěšná inscenace? Je to jako když vaříte dobré jídlo. Musíte tam dát všechno potřebné, veškeré ingredience, aby byla na konci velká hostina. Je to ale moc těžké, protože stačí kousíček hořké mrkve a ta všechno zkazí. A když se vám to podaří, tak musíte hlídat, aby se ta hostina podávala pokaždé čerstvá. Žádné ohřívání, žádné polotovary z mazáku. Jedině potom si diváci pochutnají. V devětasedmdesáti letech jste pořád jednou z nejobsazovanějších českých hereček… Ale to je proto, že potřebují předsmrtné báby. Hraju každý den, nemám jediný večer volný. Jezdím za diváky po celé republice. A baví mě to. Já bych bez diváků nemohla být. Ti jsou pro mě vším. Pořád mě zastavují na ulici, mluví na mě a říkají mi, že díky mně se učí stárnout. Stáří je nádherné a ať si o mně lidé myslí, že jsem bláznivá, prožívám teď nejkrásnější chvíle života. I díky divákům. Další sudičkou Slováckého divadla je módní návrhářka Marie Zelená a zpěvačka Lucie Bílá. Znáte se s nimi? Paní Zelenou ještě neznám, ale slíbili mi, že se s ní potkám tady v divadle a Lucku samozřejmě znám. Je to milá holka. Má duši. To je pro mě totiž nejdůležitější – jakmile člověk nemá duši a ničí ho vlastní ego, to je konec. To je pak naprosto nepoužitelný. Jistě znáte hry, které Slovácké divadlo divákům nabízí. Kterou byste ráda viděla? Všechny. Vůbec se nedivím, že tady tolik lidí do divadla chodí. Když to jen trochu půjde, budu sem jezdit, protože jako správná sudička musím být s divadlem pořád v kontaktu. A taky jsem přivezla jednomu z předplatitelů dárek. Škoda, že jich nemám 7000, dala bych jej nejraději všem.