Když se ohlédneme za právě končícím divadelním rokem - na které inscenace jste pyšná a proč? Jednodušší by bylo odpovídat na otázku, na které pyšná nejsem. Nebyla by to totiž žádná. Myslím si, že máme za sebou velmi náročný divadelní rok, inspirativní pro diváky i pro herce. Vážím si všech inscenací. Měli jsme tu zdařilá zpracování nádherných textů autorů zvučných jmen: Lorkovu Pláňku, Shaffrova Amadea, Rutovu Olgu a ďábla na Malé scéně SD. Spolu s vtipně zrežírovanou parodií na žánr zpěvohry s názvem Na tý louce zelený se všechny tituly setkaly s vřelým diváckým přijetím. Dál si osobně moc vážím obou experimentů, které se u nás v průběhu roku vyskytly: Moliérovy frašky Lékařem proti své vůli, nastudované s inspirací komedie dell´arte (režie Martin Františák), a světové premiéry původní "hry z budoucnosti" brněnského autora a výtvarníka Mariana Pally Sajns fikšn (režie Ladislav Pešek). Ohlas, který vzbudila poslední jmenovaná, dokazuje, že pouštět se do neprobádaných vod české původní dramatiky má svůj smysl i pro diváky tradičního repertoárového divadla. Kromě diváckého zájmu neunikla inscenace ani pozornosti odborné divadelní veřejnosti - výsledkem je nominace na účast na pražském festivalu České divadlo. A samozřejmě nezanedbatelným a pro divadlo dychtivě očekávaným bylo opětovné hostování režiséra J. A. Pitínského v závěru letošního předplatného. Jeho Bratři Karamazovi jsou inscenací, která učarovává atmosférou, silným a všelidským příběhem Dostojevského, i výbornými hereckými výkony. Pro vnímavého diváka slibuje nezapomenutelný a silný divadelní prožitek. Úspěšnou premiéru Bratrů Karamazových máte tedy šťastně za sebou. Jaká byla spolupráce s panem Pitínským? Pracovně nesmírně vyčerpávající, lidsky neopakovatelně přínosná (přísun a výdej energie se tedy vzácně vyrovnával). Vždyť také "ukočírovat" tematicky mnohovrstevnatý, téměř tisícistránkový román Dostojevského, a k tomu ansámbl dvaceti herců, není rekreační dovolená. A Pitínský je nějaký psycholog! Oproti nám, "normálně vidoucím" slepcům, viděl vždy za roh. Ale mohli by se z nás všech docela snadno stát "karamazovští vědci" neboli "karamazologové", protože text Dostojevského známe takřka nazpaměť. Ještě v noci před premiérou se přehazovaly obrazy, škrtaly či vkládaly texty. Zkrátka živý organismus, jehož vývoj se nezastaví ani odehráním premiéry. V současné době nabízí Slovácké divadlo předplatné na rok 2003. Mluví se o něm jako o jednom z nejatraktivnějších za posledních několik let. Čím se řídíte při sestavování repertoáru? Řídíme se charakterem divadla a charakterem regionu, pro který hrajeme. To znamená, že se snažíme vyvážit tituly tak, aby si v nich každý mohl najít něco svého. Náš žánrový rozptyl je tedy poměrně široký - od každoročně studovaného titulu pro nejmenší diváky, přes komedie, muzikál až k dramatu či vážně laděným hrám. Důležitá je též pozornost na zajímavé hostující režisérské osobnosti. Při tom všem je naší prvotní a všudypřítomnou snahou výběr kvalitních textů a vysoká umělecká úroveň všech inscenací. Dalším neopomenutelným kritériem je spoluúčast diváků na utváření repertoáru. Letos před prázdninami jsme uspořádali ojedinělou diváckou akci s názvem "Napište nám vysvědčení", v níž se diváci vyjadřovali jak k současnému repertoáru divadla, tak právě k preferovaným žánrům i ostatním činnostem divadla. Průměrná známka byla 1,15. Svůj názor na inscenace diváci každoročně vyjadřují i v anketě "Slovácký Oscar". Hlasování probíhá právě v tomto období, potrvá do poloviny ledna a výsledky budou slavnostně vyhlášeny na Divadelním plese. V příštím roce se diváci potkají s prací výrazné evropské režisérsky Oxany Meleshkiny-Smilkové. Prozradíte, jak se vám podařilo získat ji pro spolupráci se Slováckým divadlem? Práce původem ukrajinské režisérky a výtvarnice Oxany Meleshkiny - Smilkové znají diváci v Rusku, Německu, Anglii, USA a dalších zemích, a pro nás je opravdu potěšením začínat předplatitelský rok s tak skvělým hostem. Její tuzemské inscenace v Brně, Ostravě i pražském Národním divadle sleduji už několik let. Získat ji pro spolupráci bylo překvapivě jednoduché. Poté, co byla oslovena, přijela přímo na nejbližší představení. Postupně zhlédla celý náš repertoár a potom rozhodla: "Ano, v tomto divadle chci pracovat". Líbil se jí herecký soubor a hlavně atmosféra divadla. Nálada v publiku, to, jakým způsobem diváci přijímají své divadlo, je totiž pro vytváření každé inscenace nesmírně důležité. Oblibě našeho publika vyjde vstříc i v žánru své inscenace - Čechovova Racka, který se mimochodem objeví na scéně SD vůbec poprvé, chce inscenovat v duchu autora jako "provinciální anekdotu". Robert Bellan uvede v příštím roce komedii Woodyho Allena Výstřely na Broadwayi, Radek Balaš zase slavný muzikál Šakalí léta. Co si od těchto hostů slibujete? Oba patří k hostujícím stálicím Slováckého divadla. Robert Bellan, oblíbený herec a úspěšný režisér nejreprízovanější inscenace v historii SD - Rychlých šípů (nyní v angažmá v pražském Divadle Rokoko) - slibuje opět výbornou komedii. Jeho smysl pro vtipnou divadelní pointu se spojí s geniálním allenovským humorem a já věřím, že výsledkem bude opět úspěšné završení divadelní sezóny 2003. Radek Balaš je mistrem svého oboru a s naším divadlem spolupracuje jako režisér a choreograf téměř pravidelně. Muzikál Šakalí léta nabídne nahlédnutí do světa rock-and-rollu a krásných hitů Ivana Hlase. Kromě těchto titulů se ale diváci mohou těšit na mistrné drama Williama Shakespeara Othello v režii Igora Stránského a na komorní a napínavou Strinbergovu hru Slečna Julie a komedii Eugena Labiche Slaměný klobouk, obě v režii Ladislava Peška. Mnohá divadla se potýkají s problémem: hrát spíše pro diváky, nebo pro přízeň kritiků? Jaké je směřování Slováckého divadla v tomto smyslu? My se spíše potýkáme s problémem dostat kritiky do divadla! Vzdálenost od Prahy je v dnešní zrychlené době paradoxně stále citelnější. A tak nás někdy nazývají "divadelní Ukrajinou". Když se nám ale podaří je přesvědčit (a zdá se, že v poslední době povážlivě častěji!), zmíněný problém nemáme. Nechceme rozlišovat, co je pro diváky a co pro kritiku. Rozlišujeme žánrově a snažíme se maximálně dostát vymezenému žánru. A divák není nikým, kdo by stál opodál. Je to nezbytná součást všech představení, a to každý rozumný kritik ví. Což se také potvrdilo v případě vzácně divácky i kriticky úspěšné inscenace Na tý louce zelený. Jedno druhé tedy nemusí vylučovat. Snaha všech divadel je samozřejmě v tom, najít ideální rovnováhu. Co Slovácké divadlo čeká v nejbližší době? Je pravda, že své úspěšné inscenace představí i na prestižních celorepublikových festivalech? V nejbližší době nás čeká nová pohádka, světová premiéra původní muzikálové hry Kocour Holmes a kocour Watson autorů Františka Petráka a Michala Zemana. Detektivní příběh, v němž se děti stanou spoluvyštetřovateli nejrůznějších kočičích nešvarů, ale naučí se i nové kočičí písničky, spatří světlo světa ještě v tomto kalendářním roce, tradičně 26. prosince, na Štěpána, a režírovat ho bude Igor Stránský. A v lednu nás čeká premiéra prvního titulu nového předplatného - Čechovův Racek. Na festivaly se samozřejmě chystáme, neboť možnost představit inscenace i za hranicemi regionu je pro divadlo vždy prospěšná zkušenost. Už jsem se zmínila o festivalu České divadlo, v plánu je dále jarní účast na Festivalu smíchu v Pardubicích - samozřejmě s úspěšným titulem Na tý louce zelený. Budeme se snažit oslovit i další organizátory festivalů, tak jak současná pestrá repertoárová skladba dovolí obsáhnout jejich různá tematická zaměření.