5. 7. 2006
Paní Ljuba Krbová vzpomínala na vlnách Českého rozhlasu 2 Praha před začátkem prázdnin, jak bratra zrazovala od studia herectví slovy: „Tak a teď vystuduješ DAMU a budeš mít sny a skončíš v Uherském Hradišti, kde bude půlka souboru alkoholici a půlka zneuznané existence a budeš mít dvě možnosti, buď se živit nějakým řemeslem, který se někde rychle naučíš, anebo skončíš v divadelním klubu s mindrákama.” Ten den, kdy jsme se ve Slováckém divadle o výroku dozvěděli, byl smutný. 
V první šatně chudáků se už nikdo nepokoušel ukrýt na podlaze se válející zátky od rumu a bylo slyšet pouze neartikulované „krva”. Chtěl jsem se zeptat kolegy Davida Vackeho, zda pronáší slovo „kráva”, či daleko hrubější výraz. Rozmluvili mi to. Prý se to nehodí. Nepomohlo ani přesvědčování, že dotyčný hraje už šest let Mirka Dušína a po bezmála 250. vyprodaných reprízách by měl mluvit pravdu.
Smutno bylo i v kuřárně, i když ne tak docela. Kolegyně Jitka Josková totiž popíjela značkovou lihovinu. Může si to dovolit. Získala několik ocenění za Lišku Bystroušku, byla nominována na kdeco a právem říká, že musí být reprezentativní. Přisedli si kolegové Vrtáček, Vronská a další a ucucávali. Pravda, jen maličko. Jejich širší nominace na Thálii nejsou nic moc. Zato její letošní držitel Tomáš Šulaj se rozjel. Bouchal jedno šampaňské za druhým a volal něco o mindrácích. Měl na mysli samozřejmě mindráky své.
Asi tak nějak si atmosféru ve Slováckém divadle paní Krbová představuje. Kdyby přijela, mohli bychom jí dát skleničku a pak by se s alkoholem v krvi mohla předvést. Vidělo by se, komu by se dařilo lépe.
Josef Kubáník
autor se považuje za zneuznanou existenci