„Ta postava je sice záporná, ale naprosto jasná. Snažil jsem se především, aby působila jako katalyzátor pro vyjevování charakterů ostatních postav. Když si divák uvědomí, jak to celé nakonec dopadne, zjistí, že jim major Kaubach nijak neublížil. Všechno zlé, co se stane, si nakonec vlastně způsobí sami. Najednou se všichni musí přestat přetvařovat a ukážou se v pravém světle,“ poodkrývá Pavel Hromádka. Zároveň dodává, že inscenaci skutečně nechybí ani černý humor.

„V mezní krizové situaci, do které se postavy hry dostanou, mohou vznikat z pohledu pozorovatele hořce vtipné až absurdní situace. Co všechno jsou lidi schopni udělat, aby si zachránili kůži,“ dodává Pavel Hromádka.