Za necelý rok, kdy pracujete pro Slováckém divadle, se zásadně změnila grafická podoba propagačních materiálů. Proč? Změny jsou důležité, máme poměrně mladý herecký soubor, divadlo tzv. „frčí”, má úspěchy, celé jeho vnitřnosti dýchají a žijí, proto je dobré prezentovat ho jako dynamickou instituci. Chceme být jiní, originální. Na co při práci kladete hlavní důraz? Právě na tu neotřelost, originalitu. Musíme se prodrat mezi ostatními kulturními stánky, jinými divadly. Upoutat. Chceme se líbit, zajímat. Nejdůležitější je výtvarno, nápad. Obojí skloubeno, prohněteno, upečeno do výsledného voňavého chlebíku, servírováno divákovi k lahodnému zakousnutí. Takový „mařaťák” je to! O prázdninách jste se potkala se známým dramatikem Tomem Stoppardem. Velmi se mu líbil plakát a program k inscenaci To pravé. Jak na vás Stoppard působil? Velký elegán! O jeho držení cigarety, o němž se už v jednom rozhovoru zmiňovala tuším herečka Vacková, se už psalo. Já, jako nekuřák, jsem byla okouzlena tímto „úchopem”. A také měl šumnou taštičku na své poznámky. Byla taková chlapecká, hadrová. Takovou měl jistě Honzík na své Cestě. Oblek ležérně padnoucí. Velmi kvalitní materiál to byl! Jinak se ty naše světy (anglický a český) spojovaly pomalounku až rychle. Jste podepsána i pod originálním nápadem k předplatnému na rok 2005. Tvoří jej obličej seskládaný z částí tváří herců Slováckého divadla a doplněný konkrétními slogany. Jak celá kampaň vznikala? Od začátku jsem měla jasno. Naše divadlo - to jsou herci! Ti jsou na prvním místě, ti se setkávají s diváctvem jako první. Nesou kůži na trh! Chtěla jsem tam prodat právě je. Ovšem je jich 21. Jak? Výřezy z fotografií seskládávají tvář-tvář našeho divadla. Je mladá, ale už toho má tolik za sebou! Pracovní název jsem si udala: útok na vaše smysly. Jelikož právě ty tvoří myšlenkový základ celé kampaně. Vždyť divadlo vidíme, slyšíme ho mluvit, nádherně voní, můžeme si sáhnout, promluvit k němu. A ono zase k nám! Promítne se nápad se smysly do jubilejní šedesáté sezóny Slováckého divadla? Budeme se s ním setkávat během celého roku? Rozhodně. Zamýšlíme k 60. sezoně vyrobit další propagační materiály jako jsou například trička a podobně. Chceme také divadlo otevřít širší veřejnosti, takže plánujeme dny otevřených dveří. Lidé si budou moci prohlédnout celý provoz divadla od technického zázemí, přes krejčovnu, rekvizitárnu, vlásenkárnu, doslova se dle slov dramaturgyně Šulajové budou moci dotknout šminek, snad i přístup na některou ze zkoušek herců bude možný. Ačkoliv vás práce kolem předplatného hodně zaměstnává, objevíte se i na jevišti. Režisér Pitínský vám svěřil roli Kočky v připravované Lišce Bystroušce. Jak vám je ve společnosti kolegů herců? Dámské šatny jsou plné, zabydlela jsem se tedy v pánských! Jako kočka si to mohu dovolit… Ale vážně - zachovávám před nimi veškerou úctu a v pokoře k nim se o cosi snažím, abych jim to celé nepokazila. Chovám se velmi tichounce, aby mě ani nezaregistrovali, jen snad pes Lapák na mě občas nečekaně zavrčí...