Moniko, jak na tebe Čarodějnice po prvním čtení zapůsobily?
Pravdu? Řekla jsem si: „Berme to jako základní osnovu“.  Stejně to viděl, myslím, naštěstí i režisér a dramaturg.

Máte něco společného s tvou rolí?
Proboha! Pevně doufám, že co nejmíň!! Dolly Lomaxová je děsná potvora. Omlouvá ji snad jen to, že to nemyslí úplně vážně a že si na tu potvoru jen tak hraje, poněvadž jinak, při troše vlídnosti ze strany druhých, by se asi zase rozdala.

Co bylo při studiu role nejtěžší?
Technické podmínky.  Nějak jsem toužila ozkoušet si práci s rekvizitami dřív. Do poslední chvíle, vlastně i teď, si nejsem zatím jistá, kdy kam budu moci zacházet, kde si převlékat kostýmy a kudy vycházet na další výstup. Je to divočina. Takové opravdové „performance“ to asi bude. Ale je to tím i velice zajímavé. Pro mě.

Inscenace se bude tematicky uvádět v  restauraci Beef & Beer. Je to tvá první zkušenost s alternativním prostorem? A máš takové prostory ráda?
Ale ne, vůbec ne první. A celkově mám já alternativní prostory dost ráda! Ale do premiéry to bývají fakt nervy.

Tvoji rivalku, Isabel Lomaxovou, hraje Jaroslava Tihelková. Jak se vám spolu „partneří“?
Dobře, My se dobře známe. Žádné napnelismy. (slovo „napnelismus“ pochází ze hry/filmu Voskovce a Wericha Pudr a Benzin. Užívá se ve významu: napětí, dusná atmosféra, pozn. autora)

Čarodějnice v kuchyni jsou vlastně kuchařskou reality show. Těch běží v televizi spousta. Sleduješ nějaké?
Některé jsou celkem fajn a oproti telenovelám mě i pobaví. Některé jsou odpad. Ale je jich fakt nějak stále víc… A u některých jsem zmatená, že mají vůbec sledovanost.  Jinak – není divu, že to lidi chtějí. Jídlo málo kdo nerad! Jídlo je pro většinu lidí společný přítel, i když při pohledu do zrcadla mi jako můj pak až tak nepřipadá! (smích)

A co ty, vaříš ráda? A jaké je tvé nejoblíbenější jídlo?
Ráda vařím pro víc lidí. Čím víc, tím líp. V běžném životě jsem se od toho „tiku nakrmit denně rodinu“ zdárně oprostila. Za to vděčím své dceři. Naučila mě to. Fakt nechci mít na náhrobku nápis „DOBŘE VAŘILA“. A co se týče oblíbeného jídla, mám moc ráda ryby. Ty ale nepatří k mým kulinářským „frajeřinám“, často rybu „přetáhnu“. Tak je raději jím tam, kde to umí a tu dovednost tiše obdivuji.

Pečeš?
NE!!! Já sladké, budete se asi divit, nerada!

Jaká je tvá oblíbená kuchyně?
Ani nevím. Taková lehčí, „nezásmažková“. Ach jo, vlastně je ten metabolismus pěkný prevít, když jdu na oběd s kolegy, jenom hledím, co se do nich vejde a není to na nich znát! Strašně jim to závidím! (smích)                   

Premiéra se rychle blíží. Míváš trému?
Většinou skoro vůbec. Snad je to nějaká anomálie nebo co, ale v takto alternativních podmínkách jistě přijde. Čím víc neodhadnutelných neznámých, tím větší stres, to je jisté.

Jak probíhá tvůj premiérový den – snažíš se něčím rozptýlit nebo si opakuješ text?
Všechno dělám jako obvykle, ale rodina tvrdí, že jsem hádavější a snaží se zmizet. Nechápu… (smích)

Máš před představením nebo premiérou nějaký rituál, který ti přináší štěstí?
Ne, jen se krátce pomodlím. Ale to dělám vždy, než vstoupím na jeviště.

Na co se v nejbližší době těšíš?
Po premiéře se konečně přestěhuji z bytu v Hradišti do svého nového domečku na Modré u Velehradu. Těším se velice převelice. Už chci konečně otevřít dveře a vylézt bosky do studené trávy.

Děkuji za rozhovor a zlomte vaz!
MK