Po základní škole nastoupil Otto Kallus na Hotelovou školu a po ní se rozhodl věnovat divadlu. Vystudoval herectví na Zlínské škole umění a po jejím absolvování přišel do Slováckého divadla. Pravidelní diváci si jej pamatují jako nezapomenutelného Benvolia v Romeovi a Julii, Syna v Účtování v domě božím, jako asistent režiséra Pitínského se podílel na legendárním představení Gazdiny roby, ale nejvíc představení odehrál jako Jarka Metelka v Rychlých šípech. Po několika letech v uherskohradišťském divadle zatoužil po studiu tvůrčího psaní a kvůli němu odešel do Prahy. Pak už byl jen krůček ke konkurzu v televizi Prima a k jedné z hlavních rolí v seriálu Rodinná pouta. Dnes jej dvakrát týdně sledují téměř dva miliony diváků. "Praha je zvláštní svět," přemýšlí poněkud překvapivě sympatický mladík. "Moc tam lidem nemůžeš věřit. Nemáš jistotu, že tě nepodrazí. Když přijedu na Moravu, uklidním se. Tady z lidí vyzařuje větší teplo. Teď jsem přijel jenom na dva dny. Stačí mi to." O seriálu Rodinná pouta se moc bavit nechce, i když si uvědomuje, že lidé v jeho okolí nic jiného moc nezajímá. "Na začátku nikdo nevěděl, do čeho jdeme. Jestli se na seriál budou dívat lidi, jestli je to bude zajímat. Dnes točíme díly na tři měsíce dopředu. Celé se to ale děje ve velkém spěchu a není na práci tolik času, kolik bych si představoval," krčí rameny. Rád nemluví ani o svých seriálových kolezích. "Jsou to vesměs hodní lidé, ale v televizním a filmovém prostředí se pohybují hodně dlouho, takže je už stačilo formovat. Moje seriálová matka Lenka Termerová je fajn ženská, kterou jsem si hned oblíbil, k panu Kačerovi zase chovám až pobožnou úctu. A ostatní? Dana Morávková je zvláštní tím, že ačkoliv hraje v seriálu mrchu, je to jeden z nejhodnějších lidí ze štábu. Po každém obrazu se ptá, jestli to bylo dobré, jestli někomu něco nezkazila. Je skutečně taková, znám se s ní nejdéle. Tomáš Krejčíř, který hraje Adama, je zase neuvěřitelně aktivní. Pořád chce hrát šachy, sportovat, chvíli tě nenechá v klidu," vyjmenovává Kallus. "A když tě v něčem porazí, ví to celá Praha," směje se. Je však vidět, že Rodinná pouta nejsou v jeho životě vším. "Práce mě sice baví, ale je to hlavně proto, že si můžu vyzkoušet rozdílný způsob hraní. Na kameru je to úplně něco jiného, než před publikem v divadle." Ačkoliv během měsíce natáčí jen několik dnů, musí dodržovat všechny podmínky smlouvy. Mezi nimi je zákaz opalování, stříhání vlasů, tetování a vůbec takové úpravy, které by jej byť částečně změnily. A jak je to s účinkováním v zábavných pořadech? "Moje postava má číslo osm. To znamená, že patří mezi hlavní role. A tyto mají povinnost propagovat seriál. Takže se mě týkají autogramiády a podobné akce, ale do Receptáře, či do Prima vařečky mě nikdo nenutil. Na druhou stranu mi ale bylo doporučeno, abych se alespoň některým pořadům nevyhýbal," povzdechne si herec, který si začíná uvědomovat úskalí popularity. Během rozhovoru k němu přicházejí dvě asi devatenáctiletá děvčata a žádají jej o podpis. Se samozřejmostí účtenku podepíše, objedná si střik a zapálí si další cigaretu. Na otázku, co by dělal, kdyby dostal nabídku na účinkování v divadle odpovídá bez rozmyšlení: "Přijal bych ji okamžitě." A kdyby byla do Slováckého divadla? "Kdybych neměl povinnosti v Praze, tak bych si tady s chutí zahrál. Navíc začínám přemýšlet o rodině a chci, aby moje děti vyrůstaly na Moravě a nejlépe v Hradišti. Takže počítám, že se za tři čtyři roky do Slováckého divadla s radostí vrátím. Pokud mě budou chtít." Ve Slováckém divadle se objevuje pravidelně. Když přijede do Uherského Hradiště, navštíví buďto divadelní představení, nebo se aspoň zastaví za kolegy v divadelním klubu. "Do divadla se vždycky těším a teď dvojnásob. Liška Bystrouška, muzikál Donaha, Maryša, Žebrácká opera a další - kdybych tady bydlel jenom jako divák, nenechal bych si ani jeden kus ujít," uzavírá herec a míří do divadla na muzikál Kytice. Na ulici na něj volá parta výrostků něco o Rodinných poutech. "I v Hradišti jsou burani," usmívá se hradišťský patriot. Hned druhý den odjíždí do Prahy.