9. 11. 2009
„Jsem na Slovácku teprve třetí měsíc a ze všech stran slyším, že lidi jsou pyšní na dvě věci. Na fotbal a na divadlo. Tomu musím přijít na kloub," nechal se slyšel kanonýr 1. FC Slovácko a jeden z nejsledovanějších fotbalistů u nás Petr Švancara a naplno se k údivu ostatních hráčů pustil do objevování kouzla Slováckého divadla.
„Chtěl bych vidět Rychlé šípy, protože je tam, jak jsem se doslechl, krásná fotbalová scénka, zajímá mě ale také muzikál Donaha!, kde mi prý dají radu, co dělat, kdybych se stal nezaměstnaným," uvažuje s úsměvem respektovaný sportovec a nevěřícné otázky divadelníků krotí velmi svérázným vysvětlením. „Vždycky jsem chtěl hrát. Nikdy mě ale nikdo nenechal domluvit a každý si myslel, že fotbal. Jenže já jsem chtěl hrát divadlo," šokuje sympatický dvaatřicátník, jemuž náleží momentálně druhé místo v tabulce střelců naší nejvyšší fotbalové soutěže.
Fotbalista ale netuší, co jeho slova dokáží vyvolat mezi divadelníky známými nejrůznějšími recesistickými kousky. „Petrův zájem o Slovácké divadlo nás těší a může se spolehnout, že jeho sny proměníme ve skutečnost. Víc ale neprozradím," komentuje Švancarova slova herec a mluvčí divadla Josef Kubáník s tím, že hozená rukavice jistě nezůstane bez odezvy.
Zatím se oba pánové shodují na jednom - že v Hradišti se hraje první liga na fotbalovém hřišti i na divadelních prknech. Pokud divadelníci pustí fantazii z uzdy, můžeme se těšit, že se oba světy brzy propojí.