V civilu jsi spíše komik, na jevišti často hraješ dramatické postavy, čím to podle tebe je? Z čeho pochází ten rozpor? Je pravda, že na veřejnosti se prezentuji spíše jako rozšafný, humorem věčně hýřící člověk. Ale ve skrytu duše a v soukromí jsem spíš uzavřený, přemýšlivý, citlivý, obyčejný kluk. Také bych neřekl, že často hraji jen dramatické postavy. Vždyť můj Jelen z komedie Na tý louce zelený moc dramaticky nepůsobí, ne? A s tím rozporem je to asi takto: je to jedna ze základních kategorií materialistické dialektiky, jež vyjadřuje vzájemné působení dvou existujících protikladů. Ty se vzájemně podmiňují, ale zároveň se vylučují. Jsou tedy ve vztahu jednoty, boje atd. Snad jsem to vysvětlil srozumitelně. Dokázal bys žít v době, ve které se odehrává Cyrano? Bojoval bys bojovat i mečem o přízeň krásné ženy? Ale jistě. Kdo z nás by si nechtěl užívat věčného veselí, hodování, popíjení dobrých moků, tanců a zpěvů, sem tam nějaký soubojník a ještě k tomu o ženskou, to by byl ráj. A v něm bych dokázal žít. Co máš společného s Kristianem? Jsem sice skromný jinoch, ale když to musí být: šarm, statečnost, krásu, čestnost, ale i jeho nesmělost. Zkrátka jsme s Kristianem dobří kámoši. Viděls některého ze slavných divadelních Kristianů? Jaký bude ten tvůj? Viděl jsem bohužel jen jednoho Kristiana a to s Oldřichem Novým. Musím říct, že mě velice inspiroval a dost jsem z něj čerpal. A jaký bude ten můj? To můžete poprvé vidět ve Slováckém divadle 5. června od 19.30 hodin. Srdečně vás zvu. Jak se těšíš na prázdniny? Tak jako každý těžce celoročně pracující člověk. Pořád bych jen hrál, hrál, hrál a zase hrál. Prázdniny bych zrušil.