Hráls už celou řadu nejrůznějších postav, ale Komára ještě ne. Jaké to je? Každopádně zajímavé. Zúročují se mi dlouholeté nepříjemné zkušenosti s tímto neuvěřitelně odpudivým tvorem. A jelikož komárům má krev chutná stejně, jako mně slovácké víno, měl jsem možnost je při práci nerušeně pozorovat. Jen jsem musel po čase vyhledat zdravotnickou pomoc a jít na transfuzi. Kdysi jsi hrál ale jiné role. Například Prince v pohádce o Popelce. Jak na ni vzpomínáš? Se slzou v oku. Bylo mi tenkrát patnáct let a neměl jsem s divadlem žádné větší zkušenosti. Všichni mi ale velice pomáhali. Nejvíce mě dojalo, když jsem odcházel na studium na konzervatoř, že mou kultovní roli po mně přebíral Josef Kubáník, se kterým teď sdílím stejnou šatnu ve stejném divadle. Je to pohádkový společník. (Jiří Hejcman si utírá slzy) Vraťme se k připravované Lišce Bystroušce, kde se to jenom hemží zvířaty. Se kterým máš podobnou povahu? Je to neuvěřitelné, ale právě s komárem. Také všem piju krev. (J. H. si opět utírá slzy) To mně teď taky trochu. Věřil jsem, že to bude seriózní rozhovor. Ale dobrá - co ti kromě zmiňované krve chutná? Veškeré tekutiny, které alespoň vzdáleně připomínají alkohol. Ne, to je legrace. Piju jen čistou pramenitou vodu bohatou na hořčík z místní lesní studánky. Velmi zvláštní bytost, která by se hodila do společenství zvířat, je i režisér Pitínský. Jaké zvíře ti připomíná? Je to tvor jménem Tripolitus santorins luongo, který se vyskytuje na blíže neurčených místech jen jednou za sto let a to v období lunární záře. A proč je na něj podobný? Luonga ještě nikdo neviděl a už se o něm vyprávějí legendy. S režisérem Pitínským ses ale potkal jako dítě při inscenaci Osm a půl (a půl). Jak se režisér od té doby změnil? A ty? Mám pocit, že to bylo včera. Vypadá pořád stejně, humor má též stejný, jiné věci si netroufám ani pozorovat. A mně duše dítěte pořád zůstala, alespoň mi to všichni pořád říkají (zase slzy), jen jsem trochu přibral na výšce a na váze. Ano, za dítě tě považuje kdekdo. V divadle jsi známý svými veselými kousky. Jaký byl tvůj poslední? Včera jsem se pokoušel o levitování, vydařilo se, tak si levituji Hradištěm a potkám Davida Coperfielda (prý je to nějaký kouzelník), který se o levitování bohužel neúspěšně pokoušel. Byl tak zdrcen a zhrzen mým výkonem, že zrušil své plánované turné u nás. Ale bát se nemusíte, místo něj tam budu levitovat já. Předskokana mi dělá proslulý "Veselý Tom". Rozhovor s tebou se dělá opravdu těžko. Zkusme vážné téma - Amerika žije volbami nového prezidenta. Koho z kandidátů bys volil? Kolegu Martina Vrtáčka. Má již velké zkušenosti z oblastí Floridy, kde v létě studoval politologii a zná celou problematiku ze všech nejlépe. Bohužel, nemá americké občanství. V tom případě bych volil Silvestra Staloneho. Kulturisti teď v americké politice letí. Jak vidím, moc nepochodím. Vraťme se ale domů. Málo se ví, že tvůj otec je známý režisér animovaných večerníčků a je podepsán pod celou řadou úspěšných seriálů. Který z nich máš nejraději a proč? Nemohu říci, který mám raději, všechny jsou mému srdci blízké. Snad ale nejvíce mám rád Boba a Bobka. Myslím si totiž, že v postavě Bobka jsem mého tatínka inspiroval já. Poslední otázka - blíží se velmi očekávaná premiéra Lišky Bystroušky. Jak premiéry prožíváš? Vstanu kolem osmé hodiny, první střevní potíže, ranní hygiena, procházka pro tisk, druhé střevní potíže, četba tisku, pokus o pozření oběda, následují třetí střevní potíže, meditace, studium hinduismu, čtvrté střevní potíže, nástup do divadla, předstírání klidu a vnitřní pohody, páté střevní potíže, samotná premiéra, chvíle uvolnění, šesté střevní potíže přicházejí až v ranních hodinách po návratu z divadelního klubu. Poznámka autora: Během přepisování tohoto rozhovoru do počítače se zcela nečekaně na zdi objevil komár. Jelikož je venku taková zima, že dotyčný hmyz už zcela přestal létat, bylo jasné, že je to pozdrav od Jiřího Hejcmana. Alespoň tohoto komára jsem s chutí zabil.