Pavle, jak budete na Královu řeč vzpomínat?

Moc dobře. Člověk se vždycky snaží ze všech sil, aby to divadelní dítě bylo co nejpovedenější, nejvtipnější, nejzajímavější… no zkrátka NEJ. Jenže umění je věc  nevypočitatelná a ne vždy se ten zázrak stane. Tady nám to nějak vyšlo až do konce. Na začátku byl samozřejmě režisér Igor Stránský, později dramaturgyně Markéta Špetíková a jejich obsazení, které rozdělilo karty – role. A na jedné z prvních zkoušek také výborný nápad Igora Stránského navštívit logopeda Mgr. Jana Dezorta a jeho klienty. A ty dvě hodiny jejich upřímného povídání  nám ukázaly směr – proč a o čem tu hru hrát. A nesmím zapomenout na divadelní text Davida Seidlera. Ta hra je výborně napsaná, i dnes po tolika reprízách v ní pořád objevujeme nové významy.

V čem byla podle Vás inscenace výjimečná?

Pro mě osobně bylo a je na hře zajímavé setkání s kolegou Pavlem Hromádkou: sedíme spolu v šatně 15 let a na jevišti jsme se v takových velkých dialozích potkali poprvé. Baví mě na tom ta souhra. Naše dialogy jsem si přirovnal pro sebe ke hře, kterou jsme kdysi dávno provozovali o prázdninách s klukama u nás na vesnici v prázdné silážní jámě. Natáhli jsme si provaz doprostřed jako síť, doma si z desky vyřezali pálku a s odřeným tenisákem hráli "na co nejdelší udržení míčku ve hře". Ne rychle smečovat, ale hrát a vybírat i ty míče, které byly na hraně tak, aby hra neskončila. A takhle vnímám  naše dialogy. A stejně důležité jsou pro mě všechny ostatní role. Kolegové jsou skvělí, kromě převleků jsem pořád u jeviště a poslouchám jejich dialogy, je to radost. S Irenkou Vackovou ( hraje moji ženu Myrtle ) máme vždycky jen pár replik a je tam všechno. A velký dík patří nápovědce Zuzance Zvěřinové, ta se zapotila při zkoušení víc než my, text je precizní a ne úplně jednoduchý, bez rozmluvení to nejde... No, bude se mi stýskat, ale tak to chodí. Snad přijde něco dalšího, stejně naplňujícího. Díky za to!

A jak budou na Královu řeč vzpomínat ostatní protagonisté a v čem byla inscenace výjimečná pro ně?

Josef Kubáník: Jako na inscenaci, která dokázala uhranout i ty, jež doposud nedali dopustit na slavný film. Zároveň jsem moc rád, že se díky ní mohli mí vynikající kolegové ukázat ve světle, ve kterém je diváci doposud neznali, a režisér Igor Stránský dokázal, že velkým lidským příběhům na jevišti moc dobře rozumí. Výjimečná byla inscenace ve sdělení, že nejenom láska, ale i pevná vůle a přátelství dokáží divy.

Irena Vacková: Jako na další pohodovou spolupráci s Igorem Stránským. Pro mě byla Králova řeč výjimečná v dalším nádherném "manželském partneření" s Pavlem Majkusem.

David Vacke: Jako na inscenaci, ve které jeden z kolegů nenabyl nikdy textové jistoty a koktal od premiéry až do poslední reprízy… Výjimečná byla silným příběhem a hereckými výkony dvou Pavlů – Hromádky a Majkuse.

Tereza Hrabalová: Králova řeč je jedna z mých nejoblíbenějších inscenací. Nejen proto, že jsem se díky ní mohla zdokonalit v tanci, ale také jsem se seznámila se skvělými lektory manželi Peřestými. Pečlivě nás s Péťou Čagánkem (se kterým tančím) připravovali a myslím, že nás to oba moc bavilo a rádi na naše lekce vzpomínáme. Výjimečná byla "Královka" hlavně kvůli skvělé atmosféře a přátelskému prostředí, které jsme si všichni vytvořili už během zkoušení. Tato hra je zkrátka moje "srdcovka".

Pavel Hromádka: Velmi hezky, ponesu si příjemné vzpomínky. Na dobu, kdy jsme spolu s kolegy strávili mnoho okamžiků ve vzácné tvůrčí symbióze a lidské blízkosti... Byly to moc pěkné chvíle. A během samotných představení tenhle náš počáteční vklad, myslím, diváci také cítili a naskočili do rozjetého vlaku s námi. Každá repríza si nesla tohle společné vzájemné porozumění... Byla to velmi kamarádská, přátelská práce. Za což jsem vděčný především režiséru Igorovi Stránskému, protože právě režisér atmosféru zkoušení nastavuje. A samozřejmě "parťákovi" Pavlovi Majkusovi, protože taky hledá to společné souznění a chce prospět především společnému dílu. Ale všem bych musel děkovat za pěkné chvilky, protože nám všem šlo o totéž. Bez ohledu na velikost role každý držel soustředěnost, nastavenou atmosféru, mám rád kontakt očima, když v nich "něco je" a při Králově řeči, s kýmkoliv jsem na jevišti, vždy je to zážitek, protože ten přenos čehosi zvláštního mezi námi probíhá. Takže i takto – děkuji. Výjimečná je inscenace asi hlavně tím, co už jsem zmínil. Mimořádný je podle mého ale i samotný text. Tu poetiku, načasování, jak my říkáme timing, už sám nabízí. Slov v dialozích není příliš, neokecává se zbytečně, ale zároveň člověk cítí ten timing, dopad, tempo nebo naopak zastavení, pauzu, nějakou další informaci mezi řádky, kterou herec musí zpracovat spíše mimoslovně. Stačí být citlivý. Vzácné na téhle naší společné práci asi bylo právě to, že jsme byli citliví, nechali se vést, nechtěli být chytřejší než text sám. To není úplně samozřejmé.

Petr Čagánek: V dobrém. Krásná hra, laskavý humor, emoce,  skvělé výkony kolegů. A uskutečnění nepravděpodobného - tanec v mém podání. Díky, Terezko... A v čem byla inscenace výjimečná? Kopíruji: Krásná hra, laskavý humor, emoce,  skvělé výkony kolegů.

(blš)