Jak vlastně zkoušení probíhalo? Šlo to hladce podle vašich představ?
Hladce nejde většinou nic, zkoušení je dlouhodobý proces a spoustu věcí se člověk teprve učí. Můžete mít o výsledku představy jaké chcete, ale režisér už ví. Nebo by měl vědět. A s tím já se nehádám. Jak se říká, režisér a maminka mají vždycky pravdu.

S režisérem Balašem jste už připravoval muzikál Adéla ještě nevečeřela, tentokrát to však byla asi náročnější práce. V čem?
Tak předně to bylo jiné v tom, že v Adéle jsem neměl tak náročnou roli. Ve Slováckém divadle jsem byl obsazený do, tuším, dvanácti postav, ale ani při jedné to nebylo tak hektické jako v Cikánech. Samotnou Adélu jsem zpíval ukryt zraku divákům, a to skýtalo jistou volnost. Pokud jsem se u zpěvu zrovna nepřevlékal. (smích) V Cikánech prakticky neslezu z jeviště a stíhám pouze jednu cigaretu za představení. (opět smích) Rozdíl je i v žánru muzikálu.

Zastavme se tedy u něj. Je vám bližší komediální typ muzikálu jako v případě Adély, nebo vám víc vyhovuje baladický příběh, který s kolegy rozehrajete v případě muzikálu Cikáni jdou do nebe?
V současné fázi to nejsem schopný rozlišit. Obojí práce mě moc bavila, ale protože jsou teď pro mě Cikáni víc aktuální, jsem jimi více zahlcen, volím druhou variantu. Nemůžu ale s jistotou říct, který žánr mě láká víc. Všichni to přece znají. Když si doma chcete pustit nějaký film a volíte mezi komedií a dramatem, rozhodnete se podle vašeho současného rozpoložení či nálady. Nezařazuje vás to ale do určité škatulky, že byste to druhé neměli rádi. Stejně to mám i já. Nechci být škatulkován.

Režisér Balaš je známý svojí náročností. Bylo něco, čeho jste se na začátku zkoušení obával, ale nakonec jste to zvládl?
Na začátku máte strach ze všeho. Nevíte, co vás přesně čeká. Zároveň se ale i těšíte. Já osobně mám dokonce snad až panickou hrůzu z tance. Nikdy jsem si k němu nevytvořil moc kladný vztah. Netuším, jak jsem přežil studium muzikálového herectví na JAMU. Ale věřím a doufám, že diváci budou spokojeni. Snad jsem to nějak zvládl. Mezi námi, Radek Balaš není náročný jen na herce, oni toho mají nad hlavu i technici, rekvizitářky či zvukaři.

Všichni herci zainteresovaní na přípravě nového muzikálu se shodují v tom, že nejvíce je fascinuje hudba. Co je na ní tak pozoruhodného?
Je silná. Emotivně silná. A je taky jiná. Rómský folklór je prostě někde jinde než klasické popové záležitosti dnešní doby. Doufám, že tu atmosféru, kterou v sobě hudba v Cikánech má, dokážeme přenést i na diváky. To bych si moc přál.

Režisér Balaš mi prozradil, že herci musejí více než jindy prokázat, že jsou výborní zpěváci, protože zpívají i páté hlasy. Bylo to těžké?
A jak! Máme pár dní před premiérou a někteří kolegové se s vícehlasy rvou doteď. Ale zvládneme to. V současnosti jsou to jen drobné nedostatky, které do prvního uvedení Cikánů zmizí. O tom jsem přesvědčen. Chápu, že pro ty, co nikdy nedělali sborový zpěv, to může být náročné. Myslím, že se opět prokáže, že ve Slováckém divadle můžeme dělat i takto náročné kusy.

Zpívat se bude v romštině. O čem ty skladby vlastně jsou?
O životě, o smrti, o hledání, o štěstí, o vytrácení se i o lásce. Ale fakt nejde o to rozumět romským textům. Hudba je natolik emotivní, že hned pochopíte, o čem se zpívá. O některých věcech prostě není třeba mluvit. Stačí vnímat.

Muzikál Cikáni jdou do nebe je v každém divadle mimořádně oblíbený, a to i přesto, že nejde o veseloherní titul. Čím to podle vás je?
Myslím, že za to může hlavně hudba, ale samozřejmě i krásný příběh. Diváci chtějí vidět a prožít emoce, které sami znají a dokáží se s nimi ztotožnit. Člověk bez emocí přestává být člověkem. V Cikánech je jich dost a snad je dokážeme přenést z jeviště do hlediště. Moc bych si to přál. Stejně tak doufám, že se muzikál stane oblíbeným i u nás ve Slováckem divadle.

Vím, že je to hypotetická otázka, ale dokážete si představit, kolik repríz mohou Cikáni mít, když se Donaha! blíží k devadesátce a Adéla hravě překonala padesát? Do Hradiště se na muzikály zkrátka jezdí...
Snad to nebude znít moc namyšleně, ale myslím si, že je to právě souborem divadla. A to nemyslím jen herce. Počítám sem i všechny ostatní složky jako je například technika, garderoba, zvuk nebo vlásenky. Sešlo se tolik zvláštních okolností, které společné spolupráci přejí. A hlavně dělá se to s chutí a s radostí. Jakmile začnete dělat umění pro prachy, stává se z toho byznys a umění jde do háje. Práce v oblastním divadle se nedělá pro peníze či slávu, ale protože vás to baví. A výsledek je pak vidět. Diváci to ví a proto k nám rádi chodí. Takže snad těch repríz bude dostatečně

Během přípravy nového muzikálu jste se stihl i oženit. Je ta tréma srovnatelná s tou, která vás provází při divadelních premiérách?
(smích) To jste mě pobavil. Nevím o jaké trémě je řeč. Myslíte tu manželskou? Možná jsem na ni neměl čas právě kvůli přípravě muzikálu a přijde to až po premiéře Ale teď vážně, udělal jsem ve svém životě další krok vpřed a jsem za to moc rád. Mám ženu, ve které mám oporu a nádherného syna, který mi zatím dělá samou radost. Jsem spokojený. Jsem nadšený. Jsem v sedmém nebi. Koneckonců, proč by měli tam měli jít jen cikáni v našem muzikálu?

Ze zkoušky muzikálu Ckáni jdou do nebe, autor David Vacke: