6. 1. 2006
Od okamžiku, kdy uherskohradišťská scéna zveřejnila výčet titulů, které pro diváky připravuje na rok 2006, zaujal snad každého ten, jenž byl uveden na prvním místě. Nese název Vraždičky, jako režisér je pod ním podepsán Robert Bellan a premiéru bude mít už 21. ledna. Ano, do Slováckého divadla se po dvou letech vrací režisér úspěšných Rychlých šípů, aby tentokrát divákům nabídl bláznivou komedii z jedné na první pohled nenormální rodinky. Jednu z hlavních rolí svěřil Bellan Monice Horké, s níž pracoval na neméně úspěšné hře Výstřely na Broadwyi a která jí vynesla druhé místo v anketě o nejpopulárnější osobnosti Slováckého divadla.
Roberta Bellana si pamatujete především jako hereckého kolegu. Jaký byl?
No, já myslím, že si to spoustu diváků ještě pamatuje, že byl jejich miláček.
Říká se, že s ním bylo těžké hrát. Stalo se vám někdy, že vás na jevišti vyvedl tak z míry, že byste nejradši odešla?
To jo, to se tak třeba člověk zakucká smíchy. Ale mockrát jsme si s kolegy říkali, že opravdu nemá cenu na jevišti být, když Robert stejně strhává pozornost diváků jenom na sebe…
Pozorovala jste na něm režijní ambice? Snažil se například radit režisérům, jak mají pracovat?
V tomto směru jsou dva typy herců: ti, co poslouchají a plní všechno jako loutky (třeba i dobře) a ti, co pochybují a mají vlastní názor. Jsou režiséři, kteří z toho druhého případu umějí vytěžit, například J. A. Pitínský, ale u některých režisérů jsou takoví kolegové méně oblíbení. Mně jsou ovšem milejší. Tak to byl i Robert, ale že by nějak provokoval a štval režiséry, to teda nedělal.
Co jste říkala na Robertovu prvotinu Rychlé šípy?
Moc se mi líbily. I jeho další komedie Blbec k večeři.
Po Rychlých šípech a Blbci k večeři následovaly Výstřely na Broadwayi. Tam jste hrála hloupoučkou přítelkyni bohatého mafiána. Jak na tu práci vzpomínáte?
Hrát takovou „blbku“, to byla fakt radost. Navíc hrát s lidmi, co mám moc ráda… Z celé té práce jsme se opravdu moc těšili.
Role ve Výstřelech na Broadwayi vám vynesla druhé místo v divácké anketě Slovácký Oskar, je vidět, že si s Robertem rozumíte. Proto vás obsadil i do nejnovější komedie Vraždičky. Jakou postavu vám svěřil tentokrát?
Zatímco ve Výstřelech jsem před dvěma roky hrála roli, kterou hrávají podstatně mladší kolegyně a Robert mě donutil hubnout, tady bude, aspoň vizuálně, stačit šedivá paruka – hraji takovou mamku, myslím, že už jí bylo něco přes padesát.
Je vám ta postava blízká? Máte s ní něco společného i v osobním životě?
Ach jo, asi ano. Jako většina maminek a manželek zoufale toužím po tom, aby to doma i přes všechny problémy fungovalo. Abychom se měli rádi a bylo nám dobře. V téhle komedii to matka dotáhne až do směšného maxima, ale kdoví, třeba i já jsem doma ve své snaze často směšná. Trpím například absurdní představou, že když jeden den neuvařím teplou večeři, moje rodina do 48 hodin zahyne. Vím, je to nesmysl – ale stejně nakonec zase uvařím. Co kdyby?
Prozradíte divákům, o co v komedii Vraždičky vlastně půjde?
Bude to taková sonda do „průměrného“ života „průměrné“ rodiny v našem „průměrném“ klidném životě…
Které kolegy kromě tebe diváci uvidí a jak se ti s nimi spolupracuje?
Irenku Vackovou, Jirku Hejcmana, Toma Šulaje, Kamila Pulce, Pavla Hromádku, Jožku Kubáníka a je mi s nimi fajn. A manžela mi hraje Máťa Vrtáček! A to je tak přívětivý člověk, že bych jej chtěla mít za kamaráda, i kdybychom nebyli kolegové.
A co úsměvná historka ze zákulisí? Zažili jste během zkoušení něco hodně veselého?
Haha! Neblázněte, dobře víte, že ty nejlepší historky jsou stejně co do atmosféry nepřenosné!
No, já myslím, že si to spoustu diváků ještě pamatuje, že byl jejich miláček.
Říká se, že s ním bylo těžké hrát. Stalo se vám někdy, že vás na jevišti vyvedl tak z míry, že byste nejradši odešla?
To jo, to se tak třeba člověk zakucká smíchy. Ale mockrát jsme si s kolegy říkali, že opravdu nemá cenu na jevišti být, když Robert stejně strhává pozornost diváků jenom na sebe…
Pozorovala jste na něm režijní ambice? Snažil se například radit režisérům, jak mají pracovat?
V tomto směru jsou dva typy herců: ti, co poslouchají a plní všechno jako loutky (třeba i dobře) a ti, co pochybují a mají vlastní názor. Jsou režiséři, kteří z toho druhého případu umějí vytěžit, například J. A. Pitínský, ale u některých režisérů jsou takoví kolegové méně oblíbení. Mně jsou ovšem milejší. Tak to byl i Robert, ale že by nějak provokoval a štval režiséry, to teda nedělal.
Co jste říkala na Robertovu prvotinu Rychlé šípy?
Moc se mi líbily. I jeho další komedie Blbec k večeři.
Po Rychlých šípech a Blbci k večeři následovaly Výstřely na Broadwayi. Tam jste hrála hloupoučkou přítelkyni bohatého mafiána. Jak na tu práci vzpomínáte?
Hrát takovou „blbku“, to byla fakt radost. Navíc hrát s lidmi, co mám moc ráda… Z celé té práce jsme se opravdu moc těšili.
Role ve Výstřelech na Broadwayi vám vynesla druhé místo v divácké anketě Slovácký Oskar, je vidět, že si s Robertem rozumíte. Proto vás obsadil i do nejnovější komedie Vraždičky. Jakou postavu vám svěřil tentokrát?
Zatímco ve Výstřelech jsem před dvěma roky hrála roli, kterou hrávají podstatně mladší kolegyně a Robert mě donutil hubnout, tady bude, aspoň vizuálně, stačit šedivá paruka – hraji takovou mamku, myslím, že už jí bylo něco přes padesát.
Je vám ta postava blízká? Máte s ní něco společného i v osobním životě?
Ach jo, asi ano. Jako většina maminek a manželek zoufale toužím po tom, aby to doma i přes všechny problémy fungovalo. Abychom se měli rádi a bylo nám dobře. V téhle komedii to matka dotáhne až do směšného maxima, ale kdoví, třeba i já jsem doma ve své snaze často směšná. Trpím například absurdní představou, že když jeden den neuvařím teplou večeři, moje rodina do 48 hodin zahyne. Vím, je to nesmysl – ale stejně nakonec zase uvařím. Co kdyby?
Prozradíte divákům, o co v komedii Vraždičky vlastně půjde?
Bude to taková sonda do „průměrného“ života „průměrné“ rodiny v našem „průměrném“ klidném životě…
Které kolegy kromě tebe diváci uvidí a jak se ti s nimi spolupracuje?
Irenku Vackovou, Jirku Hejcmana, Toma Šulaje, Kamila Pulce, Pavla Hromádku, Jožku Kubáníka a je mi s nimi fajn. A manžela mi hraje Máťa Vrtáček! A to je tak přívětivý člověk, že bych jej chtěla mít za kamaráda, i kdybychom nebyli kolegové.
A co úsměvná historka ze zákulisí? Zažili jste během zkoušení něco hodně veselého?
Haha! Neblázněte, dobře víte, že ty nejlepší historky jsou stejně co do atmosféry nepřenosné!
Kdo je Monika Horká
„Po absolvování gymnázia jsem prošla mnoha divadelními profesemi. Zkusila jsem si, co je to být garderobiérkou, vlásenkářkou, dělala jsem chvíli rekvizitářku v Brně v tehdejším Divadle Na provázku a jednu dobu jsem se dokonce živila jako výtvarnice. Faktem je, že jsem si v těch časech ještě nebyla moc jistá, ve které profesi bych u divadla chtěla zakotvit a pokukovala jsem spíš po těch výtvarných. Jistá jsem si byla jen tím, že chci být u divadla. Nakonec rozhodla nabídka do angažmá, se kterým přišlo krásné období zajímavých rolí. To byl pro mě důvod (i přes úspěšně složené zkoušky) dát přednost praxi před studiem DAMU,“ říká o sobě na internetových stránkách Slováckého divadla herečka, která dva dny po premiéře oslaví své čtyřicáté narozeniny. Diváci si ji pamatují z mnoha rolí, za všechny výrazné je to například Emílie v Othellovi, Olivie ve Výstřelech na Broadwayi, Barbora v Saturninovi či Dulcy v komedii Sex noci svatojánské. Monika Horká je vdaná, má dceru Rozálii.