10. 1. 2006
Režiséři Pavel Göbl a Roman Švejda natočili v loňském roce nový celovečerní film „Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí”. Scénář napsali podle úspěšné divadelní hry „Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou” společně s jejím autorem René Levínským. Ačkoliv je divadelní hra na repertoáru zlínského divadla, režisér mezi tamními herci představitele filmových rolí nehledal. Vsadil na jiné herecké osobnosti. Mezi jinými například na Petru Beokovou. Ta je shodou okolností od ledna v angažmá Slováckého divadla.
Jak se mladá absolventka brněnské JAMU k velké filmové nabídce dostala? „Takovým zvláštním způsobem. Pavel Göbl mi volal možná dva týdny před začátkem natáčení, že hledají romské děvče a nemůžou ho najít a jestli bych nepřišla na kamerové zkoušky. Tak jsem přijela a tam mi řekli, že už je to kostýmová zkouška že už se rozhodli. Takže jsem do toho spadla, ani nevím jak,” vzpomíná Petra Beoková, jež v novém českém filmu z nádražního prostředí hraje Esmeraldu Tothovou. Ačkoliv jde o její první film, přiznává, že s kamerou se nepotkává poprvé. „Dělala jsem předtím jednu inscenaci právě s Pavlem Göblem. Jmenovala se Balíci a měla v květnu premiéru v České televizi.”
A kudy vedla cesta mladé, původem slovenské herečky do Uherského Hradiště? „Slečnu Beokovou jsme přijali poté, co jsme se dozvěděli, že Anna Pospíchalová odejde brzy na mateřskou dovolenou. Potřebovali jsme herečku, která dokáže odezpívat náročné party v našich hudebních inscenacích a ona byla ideální,” vysvětluje důvody herec a mluvčí uherskohradišťského souboru Josef Kubáník a dodává, že Petra Beoková už hraje v pohádce Zmatky kolem Katky a přezkoušela i Lišku Bystroušku. „Brzy převezme i ostatní role, například velkou postavu v muzikálu Donaha!” upřesňuje Kubáník.
O svém novém angažmá mluví zatím půvabná herečka opatrně. „Zatím se spíš rozkoukávám,” přiznává. „Ale jsem ráda, že jsem zrovna v Hradišti. Jsou tady fajn lidi a dělá se tady skvělé divadlo,” dodává s tím, že do Uherského Hradiště jezdila už při studiu na brněnské JAMU. „Slovácké divadlo má výbornou pověst. Byla jsem už ve škole překvapená tím, že každá inscenace byla vynikající. To se obvykle nestává. Někde se něco podaří a pak dlouho nic. Ale aby byl jeden titul vedle druhého tak výjimečný, to jsem v žádném jiném divadle nezažila,” uzavírá Petra Beoková.