Jak vznikl název Bambiland?

Je to narážka na Bambiho, animovaný film z dílny Walta Disneyho. Bambiland se také jmenuje zábavní park, který patří synovi bývalého srbského prezidenta Slobodana Miloševiče. Ironický text hry připomíná právě zábavní park. Disneyho Bambi je zase jelínek, který žije jen s maminkou, ale celý les organizuje jeho otec, starý jelen. Tento film je velmi machistický, patriarchální. Maminka se stará, ona je ta, co líže rány, a otec prakticky není vidět, jen vždy přijde s „pravdou". Což je stejný princip, jak Elfriede Jelinek vidí George Bushe staršího a mladšího. Podle mě psala o nich.

-

Sám uvádíte, že Bambiland je hra, která kritizuje práci médií na pozadí americko-iráckého konfliktu. Co si pod tím má divák představit?

Je to scénická show, estráda na téma válka. Forma se s obsahem nerozchází. Je to ironický, cynický text. Je složený ze spousty malých čísel, konflikty a kontrasty jsou proti sobě stavěny ve velmi rychlém časovém sledu.

-

V čem je hra podle vás převratná?

Ve své kompozici i obsahu. Jelinek je jedna z mála světových dramatiček a dramatiků, kteří se investigativním způsobem pustili do válečného konfliktu. Reformátorská je hlavně forma.

-

Nemáte obavu, že to bude pro některé diváky těžce pochopitelné?

Určitě ne. Autorka ví, že divadlo neunese, když se bude hodinu a půl mentorovat. Hru staví tak, aby to byla legrace, i když opravdu hluboko skrytá. V Bambilandu najdeme všechny typické atributy divadelních her - pointa, konflikt, zápletka, motivace, to všechno tam je. Ale jinak je hra netypická tím, že v ní nejsou postavy, ani děj.

-

Celý inscenační tým překvapilo, že vám autorka poslala mail. Přitom obvykle s nikým nekomunikuje. Co vám psala?

Ptal jsem se jí, proti čemu vlastně bojuje, protože na začátku jsme všichni měli pocit, že je proti všemu. Odpověděla, že to neví a že ji to vůbec nezajímá. Zajímalo ji, jak se psaný text posune k tomu divadelnímu. Zvali jsme ji na premiéru, ale asi nepřijede.

-

Jakému publiku je hra určena?

Měli by na to přijít všichni. Některé části budou klíčem ke staršímu publiku, které se s nimi dokáže identifikovat. Puberťáci najdou neotesané vtípky a dvě perfektní písničky ve stylu, který poslouchají. Střední generace si tam může najít odkazy na děti a existenci. A pro alternativní publikum tato inscenace představuje vykročení z rámce, něco úplně nového. Je to široké, každý by si tam měl vybrat to své.

-

Jana Máčalová