O úspěších Slováckého divadla se psalo v regionálním i celostátním tisku po celý rok. Přiznáte ale také vaše nedostatky a problémy? Bez problémů a nedostatků existuje pouze sterilní prostředí. A ve sterilním prostředí umění dělati nelze. Obyčejné problémy řešíme průběžně a na takový zásadní problém jako je oprava kanalizace v částce okolo půl milionu korun, na to byly vyhrazeny celé divadelní prázdniny. Snad ještě změna titulu v předplatném. Autor připravované muzikálové dramatizace Strašidlo cantervillské Tomáš Mann na konci loňského roku náhle zemřel, takže jsme museli volit náhradní titul, kterým se stala populární česká operetka Na tý louce zelený. Další zásadnější problémy jsem naštěstí řešit nemusel. Před nedávnem Mf Dnes uveřejnila informace o tom, že divadlu chybí velká část finančních prostředků na příští rok a že má problémy s financováním. Mluvčí krajského úřadu Patrik Kamas dokonce uvedl, že rozpočet kraje s žádnými financemi pro Slovácké divadlo v příštím roce nepočítá. Můžete se k tomu vyjádřit? Ve středu 28. srpna proběhne jednání radního zlínského kraje Mgr. Severina s představiteli města Uherské Hradiště. Hlavním bodem jednání bude způsob financování Slováckého divadla, této významné regionální scény. Na závěr tohoto jednání bude vydáno oficiální prohlášení. Proto se dost divím zmiňovanému článku z Mf Dnes, který byl velmi nepřesný až zavádějící. Škoda, že o dementování obsahu tohoto článku, které provedl Mgr. Severin ve Slováckých novinách v následujících dnech, se už autor těch několika řádků v Mf Dnes nezajímal. Jak doložíte hospodaření divadla, kde dokážete v tak náročném provozu ušetřit, aby zatížení městské, potažmo krajské kasy bylo co nejmenší? Šetřit už nelze. Dotace na provoz Slováckého divadla od zřizovatele je jedna z nejmenších v rozměru celé republiky na divadla podobného typu a velikosti. Přitom hospodářské a umělecké výsledky jsou natolik významné, že se řadíme do špičky českých divadel. Soběstačnost SD je okolo 35%, zatímco průměr činí okolo 30%. Kladné výsledky naší práce se zobrazují také ve stoupajícím diváckém zájmu. V letošním roce s největší pravděpodobností shlédne naše představení minimálně 80.000 diváků, což je v poměru velikosti města ve kterém divadlo působí, číslo téměř neuvěřitelné. Pojďme k uměleckému směřování divadla. Úspěch vašich inscenací je nesporný, chlubíte se dokonce 7% nárůstem návštěvnosti, připravujete originální projekty. Nebojíte se ale na repertoár nasazovat tituly typu Bratří Karamazových, navíc v režii J. A. Pitínského? Vždyť Gazdina roba, kterou Pitínský také režíroval, nejširší diváckou obec masivně neoslovila. Vavříny sklízela jenom na festivalech, v televizi, mezi kritiky a tzv. divadelními fajnšmekry, kterých se ale v Uherském Hradišti moc nepohybuje... Přínos významné umělecké osobnosti hostující ve Slováckém divadle je velkým vkladem pro tvůrčí práci celého souboru. Samozřejmě, že J. A. Pitínský není tvůrcem představení typu telenovely Esmeralda, nad kterou vzdychá polovina národa. Pitínský provokuje, inspiruje, objevuje stále něco nového. Z Pitínského představení divák neodchází příjemně klidný. Naopak, někdy je vnitřně doslova rozerván. To je však správné, i takových inscenací je zapotřebí. Na nich roste nejen divák, ale především interpreti. A umělecký soubor Slováckého divadla si zaslouží, aby pracoval s takovými Mistry. Proslýchá se, že vedle pana Pitínského divadlo získalo ke spolupráci další významnou osobnost a to Oxanu Meleshkinu - Smilkovou, která je režisérkou evropského formátu. Ta ale také nebude zkoušet žádnou divácky atraktivní komedii... Jsme pyšní na to, že paní Smilková přijala naši nabídku. A k tomu titulu - copak Čechovův Racek není atraktivním titulem? Racek je přece zařazován do zlatého fondu divadelní klasiky. A já jsem osobně rád, že se ruská klasika po více jak 13 letech opět objevuje na jevišti SD. Pozvat do divadla osobnosti typu Pitínského, Meleshkiny není jednoduché... jak se vám daří uskutečňovat takové husarské manažerské kousky a nestojí právě tito umělci příliš mnoho peněz? Honoráře nabízíme v takové výši, v jaké si můžeme dovolit. Pokud ji protistrana akceptuje, je to proto, že i za omezených finančních podmínek je ochotna ve Slováckém divadle pracovat. Proto se znovu vrací na naši scénu J. A. Pitínský, proto má zájem hostovat i Oxana Meleshkina - Smilková. Kromě těchto jmen se v tisku ještě před oficiálním říjnovým zveřejněním dramaturgického plánu na rok 2003 objevilo, že diváci se v předplatném dočkají i titulu, který pro ně nazkouší Robert Bellan, režisér slavných Rychlých šípů. Můžete prozradit víc? Ano, mohu prozradit titul. Bude to výtečná komedie Woodyho Allena Výstřely na Brodwayi. Věřím, že tento titul v Bellanově režii úspěšně naváže na Rychlé šípy, resp. na Blbce k večeři. Všechna regionální divadla se potýkají se stejným problémem. Jaké tituly nasazovat, aby nešlo jenom o vážné a diváky těžko stravitelné kusy, ale aby zároveň divadlo nehrálo jenom divácky ověřené tituly, o kterých se ví, že naplní kasu. Vy osobně jste několikrát prohlašoval, že repertoár Slováckého divadla je přesně vyvážený. Jaký na to máte klíč? Není to jenom fráze, abyste vyrazil z rukou karty těm, kteří si to nemyslí? Na to nepotřebuji žádný klíč. Jsem už nějaký pátek u divadla a toto byla vždy osvědčená praxe zkušených a dobrých principálů. Na experiment resp. na náročný titul si musím vždy vydělat "kasaštychem". Proto vedle sebe stojí Dostojevského Bratři Karamazovi, Čechovův Racek spolu s komediemi Na tý louce zelený nebo Slovácko sa súdí. To není žádná degradace divadla. To je široký záběr typického repertoárového divadla. Po malém loňském zemětřesení v hereckém souboru, který opustilo hned pět herců, se situace stabilizovala, navíc a to je pro mnohé překvapení, do Slováckého divadla přichází významná osobnost zlínského divadla Pavel Majkus. Co jako ředitel děláte pro stabilizaci souboru? Pokud totiž disponujete silnými hereckými osobnostmi, ty chtějí hrát a není jednoduché obsazovat všechny do velkých rolí... Podívejte se na lavičku fotbalové Sparty. I tam sedí spousta skvělých hráčů, kteří si tu a tam nezahrají a přesto stále chtějí zůstat ve Spartě... Náš nový dramaturgický plán jsme se snažili postavit tak, aby se každá umělecká osobnost setkala s významným hereckým úkolem. A to přivádí i takovou osobnost jako je Pavel Majkus do našeho souboru. Na 21. září připravujete stou reprízu Rychlých šípů, která by měla být velkou oslavou, slibujete originální a v našem kraji dosud nevídanou kampaň k předplatnému a vedle titulů stíháte i nejrůznější doprovodné akce. Nebojíte se, že by vám a vašim lidem mohl jednoho dne dojít dech? Vaši diváci jsou péčí, kterou jim věnujete, docela zhýčkaní... Když se daří, když máte dobré výsledky, nehodí se být příliš skromný. Nám se daří. Máme kvalitní soubor i ostatní personál v divadle. Všichni pracují naplno. Když máte k tomu všemu ještě diváka, který je vstřícný, co dělat jiného, nežli si ho chovat jako v bavlnce. A práci kterou děláme je běh na velmi dlouhou trať. Jsem stoprocentně přesvědčen, že se nám podařilo v uplynulé sezóně chytit druhý dech. Když se před pěti lety Slovácké divadlo potýkalo s následky povodní, nabídla mu mnohá divadla svoji pomoc. Letos se situace otočila. Hodláte pomoc svým kolegům oplatit? Ano, oslovili jsme divadla Semafor a Na Palmovce. Po dalším jednání mohu sdělit konkrétnější údaje. Pokud budou delší dobu jejich mateřské scény mimo provoz, nabízíme těmto divadlům možnost účinkování ve SD. Na závěr, co momentálně připravujete pro diváky vy osobně? Mám 14 dní před premiérou operetky Na tý louce zelený, v hlavě nosím témata z dětského muzikálu Kocour Holmes a kocour Watson a už nyní se moc a moc těším na Shakespearova Othella. (září 2002)