V sobotu měla ve Slováckém divadle premiéru Maryša. Jaký máte k této látce vztah? Maryša je mojí celoživotní láskou. Zázračnou láskou. Nám léta ubíhají, ale Maryša je stále mladá a krásná. Je to tedy ještě něco víc, než sen, který si jako režisér plním. Maryša je velkou tragédií, na jejímž konci je zamřený lidský život, možná i více životů. Co má příběh společného s dnešním světem a dobou, ve které žijeme? Lidské vztahy musí být založeny na porozumění a na lásce. Pokud tomu tak není, dochází k problémům, které mohou přerůst do katastrofy. Toto téma je staré jak samo lidstvo a je stále aktuální. To je taky důvod, proč jsem Maryšu režíroval. Pořád je o čem hrát, pořád se zamýšlíme nad stejnými věcmi. Lidské vztahy nesmíme podceňovat ani na chvíli. Čím to podle vás je, že Maryša stále tak fascinuje divadelní tvůrce? Odpovím protiotázkou. Proč je Maryša po více jak sto letech stále uváděna, proč patří mezi nejhranější české hry, zatímco celá řada známých dramatiků se pozvolna ztrácí, respektive cele se vytratila? Maryša je nejlepší českou hrou, je typicky českým shakespearovským dramatem, kde neustále objevujete něco nového, co vás inspiruje. Myslím si dokonce, že Maryša je jedna z mála českých her, ne-li jediná, kde diváci čekají na slavné repliky stejně jako při Hamletovi nebo při Cyranovi z Bergeracu. Jak jste inscenoval Maryšu vy? Maryša se vrací z vězení a uvědomuje si, že se stala vyděděncem. Že ji vesnice odmítá přijmout, protože porušila její pravidla. Přesto se necítí poražena. Svým činem dokázala posunout hranice sama v sobě a to jí paradoxně posiluje, i když si uvědomuje, že do konce života bude pronásledována. Na tomto půdorysu se rozvíjí celý Maryšin příběh. Co všechno jste nastudoval a navštívil, před uvedením Maryši ve Slováckém divadle? Nechtěl bych, aby to znělo jako klišé, ale musíte znát především život se vším, co k němu patří. Tedy i s tím zlým, před čím obvykle zavíráme oči. Pak můžete Maryšu pochopit a teprve potom se ji můžete snažit přivést na jeviště. Ale samozřejmě, že důležitá jsou i fakta. Navštívil jsem například s hereckým souborem Těšany a Diváky, působiště bratří Mrštíků, respektive místa, kde se děj Maryši odehrává. Bylo to inspirující. Maryša se ve Slováckém divadle objevuje počtvrté. Tu předchozí v roce 1983 jste režíroval také vy. Proč jste po ní sáhl opět a v čem je ta dnešní jiná? To souvisí s tím, o čem jsme se už bavili. Člověk musí sbírat životní zkušenosti. Těch jsem měl před dvaadvaceti lety mnohem méně než dnes. Proto si troufnu tvrdit, že dnes tématu Maryši rozumím více. Předpokládám, že jste viděl celou řadu inscenací Maryší. Která z nich na vás nejvíce zapůsobila a je vám blízká svým výkladem? Jednoznačně Grosmanova inscenace v Hradci Králové počátkem osmdesátých let. Autorem hudby je Jiří Pavlica. Proč právě on? Hned od začátku práce na Maryši jsem věděl, že ji nechci inscenovat jako folklórní obrázek, ale zároveň je nutné, aby v inscenaci silně působila hudebnost venkova a zemitost celého společenství. Toto umí nejlépe skloubit právě Jura Pavlica. Navíc má k našemu divadlu silný vztah. Vedle hudby jsou výrazné i ostatní složky, tedy scénografie a choreografie. Kdo jsou vaši další spolupracovníci? Choreografka Laďka Košková, Eva Jiřikovská jako autorka kostýmů a autor scény Miroslav Malina. Je to osvědčený tým vynikajících umělců, se kterým spolupracuji téměř pravidelně a jsem s ním nadmíru spokojený. Koho jste obsadil do hlavních rolí a jaká byla s herci práce? Saška Vronská, Jiří Juřina, Kamil Pulec... ale to bych musel vyjmenovat všechny účinkující, protože každý tam přináší kus svého já... A já jsem se přistihl, že jsem se každý den těšil na zkoušku, takže to je největší důkaz toho, že to byla práce pěkná. Jaké máte premiérové ohlasy? Je mi o tom hloupé mluvit, protože se mě to jako režiséra dotýká osobně, ale divadelní kritika i řadoví diváci jsou spokojeni. Co vás čeká po premiéře Maryši? Buchlovské divadelní léto, Festival k 60. výročí založení Slováckého divadla, běžné práce ředitelské – A DOVOLENÁ, kdy v horách v Norsku chci na chvilku zapomenout na divadlo, ale přesto i tam si asi vezmu Richarda III.