Už dlouho jste se hudební komedii nevěnoval. Proč ?
Mám za sebou už pěknou řadu titulů tohoto žánru. Ale nejsem moc velký příznivec seriálů, a tak jsem si řekl, že bych měl na čas přestat a do nové práce se pustit s odstupem a novými nápady. Proto teď přicházím s novinkou Song pro dva.

Opakujete model z přípravy komedie Na tý louce zelený, kdy jste si jako choreografa pozval Radka Balaše. Proč právě jej ?
S Radkem Balašem spolupracujeme už 20 let. Počínaje Nituškou, Příběhem koně, přes Peer Gynta, Hallo, Dolly!, My Fair Lady až po hudební komedii Na tý louce zelený. A to jsem zdaleka nevyjmenoval všechny tituly naší společné tvorby. Záměrně používám výraz společná tvorba Vzájemně se inspirujeme, vzájemně se se svými nápady doplňujeme. Přitom však nemám pocit, že jeden nebo druhý chce na úkor toho druhého vyniknout. Proto mě práce s Radkem Balašem těší a věřím, že to není spolupráce poslední.

Připravujete pro diváky nějakou jevištní specialitu v Songu pro dva ?
Připravujeme, ale nechci nic konkrétního prozradit. Dva herci – Tomáš Šulaj a Pavlína Vašková musí být profesionálové dokonalí, ale k muzikálu patří i celá řada akcí, z nichž mnohé budou překvapující, které vytvoří náročný projekt. Ale ať je technika sebedokonalejší, divadlo stojí a padá na hercích...

To zní tajemně. Tak to zkusme jinak - kdybyste byl divák, proč byste si Song pro dva nenechal ujít ?
Znalec hudebního divadla PhDr. Ivo Osolsobě říká, že dobrý muzikál musí splňovat tři základní aspekty. Měl by být divadlem, které – hraje – tančí – zpívá. A Song pro dva k tomu směřuje. Zajímavý příběh, poutavé melodie a krásní herci – co chcete víc? Proto bych si Song nenechal ujít

Na rozdíl od ostatních muzikálů se v novince představí jen dva herci. Je to výhoda, nebo spíše naopak?
Pro herce je to náročnější, protože doslova neslezou z jeviště. Pro režiséra jednodušší, protože leze na nervy pouze těm dvěma.

Vedle Tomáše Šulaje se v muzikálu představí mladá opora souboru Pavlína Vašková. Jak jste si ji vybral ?
Když jsem zhruba před rokem uvažoval o tomto titulu, měl jsem jasnou představu, že Soňu Walskovou bude hrát Saša Vronská. Když mi počátkem tohoto roku oznámila, že se provdá a na konci divadelní sezóny odejde za manželem do Prahy, zatočila se mi hlava. Co teď?! Hrát Song, nebo hledat jiný titul ? Protože však mám přehled o mnoha divadlech v republice a v neposlední řadě i o uměleckých školách, rozhodl jsem se, že to risknu a vezmu si na roli Soni čerstvou absolventku muzikálového herectví Pavlínu Vaškovou, kterou jsem ve Studiu Marta JAMU v Brně viděl a moc se mi líbila. Práce je to pro ni těžká. S tak náročným úkolem se ještě nepotkala. Ale nesetkala se také snad nikdy s takovou šancí. Zdá se, že ji začíná držet pevně za pačesy.

Už jste říkal, že máte rád divadlo, kde se tančí, hraje a zpívá. Jak jste obecně spokojený s úrovní hudebních titulů ve Slováckém divadle?
Podle diváckého ohlasu jsem přesvědčen, že muzikálová tvorba je „rodinným stříbrem“ repertoáru Slováckého divadla a jsem s ní tedy spokojen velmi.