Igor Stránský: Neumím být divákem

Předplatné do Slováckého divadla na rok 2012 vlastní už přes 6000 diváků. Číslo, které by mohla uherskohradišťským divadelníkům závidět většina českých a moravských divadel, ale ani zdaleka není konečné. Největší nápor se očekává před Vánoci. Jak ale vlastně předplatné vzniká? Zeptali jsme se ředitele Slováckého divadla Igora Stránského.

Pane řediteli, v nabídce předplatného je jedna atraktivní hra vedle druhé. Kdo je vlastně vybírá?
Celý tvůrčí tým. Dramaturgové, režiséři a v neposlední řadě i ředitel.

Jak takové dohadování nad dramaturgickým plánem vypadá?
To není dohadování. To je intenzivní tvůrčí práce s maximální snahou dosáhnout optimálních výsledků.

Nemáte strach, že ty atraktivní hry vyčerpáte?
Dobrých, jak vy říkáte atraktivních, her je mnoho. Jenom je vybrat v ten správný okamžik. A to už je velký kumšt. Kdybychom však měli odehrát všechny atraktivní tituly dramatické literatury, potřebovali bychom k jejich realizaci hezkou řadu let a to číslo by bylo minimálně dvojciferné.

Ne každé divadlo se může pochlubit jmény režisérů jako je Pitínský, Smilková, Mikotová, Gombár. Jak se vám to podařilo, dostat je do Slováckého divadla?
Byla doba, kdy sehnat kvalitního špičkového režiséra se rovnalo malému zázraku. Nyní jsem jako ředitel v pozici, kdy musím zájem špičkových režisérů o práci ve Slováckém divadle korigovat a usměrňovat, abych jej uspokojil...

Jistě se jako ředitel zajímáte, jak jsou režiséři ve vašem divadle spokojeni a co jim třeba schází. Co odpovídají?
Zajisté. Snažím se jim vytvořit takové podmínky, aby na svoji práci ve Slováckém divadle rádi vzpomínali. A jejich odpovědi? „Pokud je to možné, rádi se do Slováckého divadle vrátíme.“

Vy sám budete režírovat muzikál Kdyby tisíc klarinetů a komedii Jak důležité je míti Filipa. To se s herci asi hodně vyřádíte, co? Jaký jste typ režiséra? Ten, co má rád pohodu a smích, nebo jste spíš přísný, nekompromisní a nic hercům neodpustíte?
Moje práce je založena především na radosti, protože v pohodě a klidu se dají udělat báječné věci. Vše ale musí mít přirozený řád a dobrovolnou resp. uvědomělou kázeň. V takových podmínkách by měl mít každý umělec pocit individuální tvůrčí svobody.

Na jaký titul se vy sám osobně nejvíc těšíte jako divák?
Ve svém divadle neumím být divákem. Jsem postižen profesionální deformací. Ale jako režisér a ředitel se těším na všechny tituly. Byl bych moc špatný šéf, kdybych některý dopředu zatracoval.

Předplatné do Slováckého divadla letos vlastnilo přes 8000 diváků. Jestlipak jsou mezi nimi i vaši nejbližší a přátelé? Mají vůbec abonentky?
Mají. Dobří přátelé a známí nezneužívají toho, že jsem ředitelem Slováckého divadla.


Kdo je Igor Stránský

Pětašedesátiletý rodák z Opočna vystudoval herectví i režii na JAMU, ve Slováckém divadle je od roku 1969. Má za sebou neuvěřitelných 80 režií. Úspěšné jsou hlavně tituly poslední doby. Květa Fialová získala za roli Maude v jím režírované inscenaci Harold a Maude Cenu Thálie, Monika Horká zase trofej za nejlepší ženský herecký výkon (v komedii Bůh masakru) na festivalu České divadlo. Ředitelem se stal v roce 1990 a je tak nejdéle sloužícím šéfem českých divadel. Daří se mu. Stabilizoval soubor, dovedl divadlo k nejvyššímu počtu předplatitelů v celé České republice a divadlo samotné se pod jeho vedením stalo jedním z nejrespektovanějším u nás.