Martine, Večer na psích dostizích se vydá už na druhý festival. Tentokrát se inscenace představí na zlínském festivalu Setkání-Stretnutie 2017, který se koná v polovině května. Co na to říkáš?
Myslím, že festivaly jsou pro nás skvělou příležitostí, jak ukázat naši tvorbu divákům a členům odborné veřejnosti, kteří by se k nám do divadla jinak nedostali. Pro nás jako herce je to moznost setkat se s těmito lidmi a dalšími tvůrci při příjemné festivalové atmosféře.

Předtím však odehrajeme několik repríz tradičně v Klubu Mír. Nejbližší repríza nás čeká už příští středu (22. 3.). Zkus prosím inscenaci pro diváky, kteří ji ještě neviděli, popsat…
Večer na psích dostizích je taková chlapská komedie s trpkým koncem. Je to inscenace nabitá vtipem, ale nese také velmi silnou myšlenku. Jde o hru, ve které vystupuje pět mužů pracujících v autodílně. Rozhodnou se koupit dostihového psa, který údajně vyřeší všechny jejich problémy, tedy finanční, a tím pádem posléze i vztahové. Nečekaná návštěva na první schůzi jejich „syndikátu“ ale vše změní.

Čím je podle tebe hra výjimečná?
Myslím, že ta výjimečnost je právě ve spojení humoru a vážných témat. Divák má možnost pobavit se, ale také si odnese něco k přemýšlení. A to mě právě na divadle baví, když se lidi uvolní, zasmějí a potom upřímně naslouchají a sledují, jak příběh dopadne.

Komedie se hraje v rockovém Klubu Mír. V čem je hraní v netradičním prostoru zajímavé jak pro herce, tak i pro diváky?
Klub Mír výrazně dotváří atmosféru hry, je to podle mě přesně takový podnik, kam by zašli tihle chlapi po dostizích. Pro nás to sice přináší občas komplikace, protože zázemí jeviště není úplně přizpůsobeno divadlu, ale jsme rádi, že přilákáme diváky, kteří obyčejně do divadla nechodí tak často. 

Dokážeš říct, kam se inscenace od premiéry "posunula"?
Hra se určitě trochu usadila a my jsme uvolněnější. Jsem na jevišti celou dobu se čtyřmi úžasnými „hráči“ a každý jeden je reprízu od reprízy lepší. Takže je pořád co dobíhat, a to mě motivuje. Kluci vymýšlejí nové fórky a překvapují mě i diváky vždy něčím novým. (úsměv)

V angažmá ve Slováckém divadle jsi už víc než půl roku. Co všechno se za tu dobu stalo?
Mám za sebou čtyři premiéry. Kromě „Dostihů“ i Hru o pyžama, Marvinův pokoj a Měsíc nad řekou. Můžu říct, že jsem se už celkem zabydlel a poznal většinu souboru. Je tady ale pořád spousta kolegů, se kterými jsem se nepotkal na jevišti a na to se těším nejvíc - poznat herce při práci a snad se i něco přiučit.

Na co zatím nejraději vzpomínáš?
U každého zkoušení jsem zažil spoustu hezkých momentů, těžko se vybírá. Zažil jsem svůj první muzikál, dvě zkoušení s Michalem Zetelem, se kterým na sebe při zkoušení velmi dobře slyšíme a v neposlední řade režisérku Aničku Petrželkovou, která mě nabila svým inspirativním přístupem a pohledem na divadlo.

Co tě v angažmá překvapilo, ať už mile či nemile?
Trochu mě mrzí, že nemáme divadelní klub nebo kavárnu, kde bychom se mohli potkávat s kolegy a diváky. Ale chápu, že vedení má teď spoustu práce s jinými záležitostmi. Snad se vše brzy dořeší a bude čas i na tohle.

Na co se v nejbližší době těšíš?
Těším se na Platonova v režii Břetislava Rychlíka, i když ještě neznáme obsazení, takže nevím, jestli budu součástí. Čechov je moje srdcovka a zkrácenou verzi Platonova jsme dokonce nazkoušeli na JAMU.

Nejblížší reprízy černé komedie Večer na psích dostizích jsou na programu ve středu 22. března a v neděli 23. dubna. Vstupenky můžete rezervovat ZDE...