29. 5. 2006
Připravovat rozhovor s herci bývá někdy obtížné. I když se tváří vážně, vtipkují a vy nevíte, kdy mluví pravdu a kdy si z vás dělají legraci. Při rozhovoru k novince Slováckého divadla Vycucnutí to bylo těžké dvojnásobně.
Herci Irena Vacková a Jiří Hejcman hrají v komedii Mariana Pally dvojici, která z čistajasna vypadne z letícího letadla a padá a padá dolů. To je samo o sobě tak absurdní, že se dalo čekat, že v podobném stylu si budou herci i povídat. Potvrdilo se to.
Premiéra začíná v sobotu 3. června v tradičních 19:30.
![](/pages/aktualne/obrazky/vycucnuti-herci.jpg)
![](https://www.slovackedivadlo.cz/sites/default/files/default_images/novinka_default_image.png)
Na divadle je možné úplně všechno. Jak se tedy přihodí, že se člověk stane vycucnutým?
Irena Vacková: Obsadí ho do hry Mariana Pally.
Jiří Hejcman: Jde to úplně jednoduše. Takhle po ránu jdu kolem takové naší úřední divadelní nástěnky a tu vidím, že visí nové obsazení, a to na Vycucnutí. Rázem jsem tedy Vycucnutý.
Prozradíte, jak je těžké hrát pád z letadla, který autor rozepsal na několik stran textu?
IV: Opravdu to není nic lehkého. Začínali jsme čtením matematicko-fyzikálních studií pádů, poté fyzickou přípravou a nakonec jsme museli překonat strach z výšek, a to skákáním z malého schodku až po tovární komín v Babicích.
JH: Ba ne, je to snadné. Zkuste si jen tak ze cviku vyskočit třeba ze 3. patra průměrného činžovního domu. Po dopadu zjistíte, že to nic těžkého není. Když k tomu přidáte, že s kolegyní Irenkou již několik let závodně levitujeme, tak těch 30 stran předepsaných autorem, je pro nás opravdovou hračkou.
Co se stane, když člověk dopadne?
IV: Nevím. Tak daleko jsme ještě nedoletěli.
JH: Když dopadne, tak se přece normálně zabije. Tedy v tom lepším případě.
Jaké další nástrahy si pro vás připravil režisér Ladislav Pešek?
IV: Jiřího Hejcmana a samostudium arabštiny.
JH: Něco, co zatím nebudu prozrazovat, ale co my sami uvidíme poprvé asi až na veřejné generálce, takže to bude velké překvapení i pro nás.
Budete jako v předchozí úspěšné Pallově hře hrát s publikem?
Nebojíte se nečekaných reakcí? V komedii Zase jsem se umýval zbytečně jeden divák kolegyni Joskovou začal přímo před ostatními diváky obtěžovat
IV: Nebojím se! „Obtěžovat” diváky budeme tentokrát my. Ale jenom trošku...
JH: Na tuto otázku přece nemůžeme odpovědět, jelikož na ni bylo vyhlášeno přísné informační embargo, ano?
Autor hry Marian Palla se zúčastnil první zkoušky. Jak na vás působil?
IV: Přesně tak, jak na mne působí jeho hra. Nevydává se a neschovává za něco, co není.
JH: Na mě zapůsobil statečně třemi sedmičkami červeného vína z Mařatic.
Co je pro vás při práci na Pallových hrách nejdůležitější? (naučit se text, pochopit situace, hrát si, nepřemýšlet
)
IV: Na Pallově textu pracuji poprvé. V případě Vycucnutých je nejdůležitější to všechno přežít.
JH: Prima parta super lidiček, kteří mají srdíčko na pravém místě a nebojí se říct po zkoušce: „děcka, já jsem úplně vycucnutá,” Všichni se pak usmějeme a je nám dobře.
Proč si myslíte, že mají Pallovy hry diváci tak rádi?
IV: Protože si v nich zahrají taky a mají vzácnou příležitost „obtěžovat” herečky.
JH: Od první premiéry Pallovy hry v našem divadle nad tím přemýšlím a ještě jsem na to nepřišel. Snad ta jeho úžasná poetika, básnivost, renesance textu, doslova metaforičnost, barvivost, zaoblenost, křivolakost a špetka Pallovského humoru.
Kterou ze situací z Pallových her byste chtěli sami v reálném životě prožít?
IV: Ochutnat tučného tuleně.
JH: Snad ten pád z letounu, který bych si díky mým skromným levitačním schopnostem náležitě užil.