18. 3. 2009
Tajemný příběh, ve kterém se otvírají třinácté komnaty – i tak lze nazvat novinku Křídlo, jejíž premiéru Slovácké divadlo připravuje na sobotní večer. Hlavní roli ženy, která se vrací na místo svého dětství, aby se o sobě dozvěděla víc, než tuší, bude pod vedením režiséra Radovana Lipuse hrát Irena Vacková. „V tuto chvíli jen my víme, jak celý příběh dopadne,“ říká herečka o očekávané hře, již Slovácké divadlo uvede jako první na světě.
Rozhovor uveřejnil Slovácký deník 18. března
Rozhovor uveřejnil Slovácký deník 18. března
Máte štěstí na velké role u velkých režisérů. V čem je jedinečný Radovan Lipus?
Radovan je dar a radost. A práce s ním splňuje všechny podmínky jedinečnosti - je specifická, ojedinělá, zvláštní, neobyčejná, vzácná.
Při práci s ním se setkáváte už podruhé, předloni jste spolu pracovali na hře Pýcha a předsudek. Je nynější zkušenost v něčem odlišná od té předchozí?
Setkáváme se teď v komornějším počtu i příběhu. Takže na sebe máme mnohem více času a Radovan musí mít mnohem více trpělivosti, protože když se nám hercům nedaří jedna scéna, můžeme ji sice přeskočit a zkoušet jinou, ale nás nikdo nevystřídá. Tedy v to doufám.....
Je hra Pýcha a předsudek v něčem stejná s hrou Křídlo? Nacházíte společné prvky, nebo je každá úplně odlišná?
Společné mají především to, že autory obou her jsou ženy, stejně jako u obou jsou ženy hlavními hrdinkami. Dobově se míjejí - děj Pýchy a předsudku se odehrává na konci 18.století, kdežto Křídlo je zasazeno do současnosti, ale svým poselstvím se může volně pohybovat v časoprostoru.
Co nám prozradíte o hře Křídlo? Na žádném jevišti se ještě neobjevila...
Je to tajemný příběh odehrávající se v tajemném prostoru, kde se událo jedno dětství, a kde se v dospělosti hledá rozluštění tajemství, které by na konci příběhu mělo být vydáno.
Máte s vaší postavou něco společného? Co to je?
Je o něco starší než já, ale prožívám s ní chvíle, které určitě znáte. Každý z nás čas od času bilancuje svůj dosavadní život, vrací se do dětství, ujasňuje si a přeskládává priority, propadá smutkům, pocitům marnosti a bezvýchodnosti, ale pokud má kolem sebe ty správné lidi, nemusí to nutně dopadnout špatně.
Kde čerpáte zkušenosti pro role, které vyžadují něco, co jste sama nezažila? Jak si ty pocity osvojujete?
Z knih, filmů a mám-li odvahu, zeptám se svého okolí. Nenaleznete všechny zkušenosti, ale některé částečky vám usnadní si poskládat celý obraz. Nezažité pocity si neosvojíte nikdy. Stavíte na přibližnostech - někdy úspěšně, někdy méně.
Je výhoda hrát roli vůbec jako první?
Nejen roli. Hrajete-li vůbec jako první text, který dosud nespatřil světlo jeviště, jste až do premiéry jediní, kteří ví, o čem hra je a jak to všechno dopadne. Takže diváci mohou být o něco zvědavější, překvapenější a napjatější.
Na jevišti budete jen tři. Znamená to něco pro herce?
Ano. Znamená to, že počet lidí, kteří mě mohou na jevišti zachránit je výrazně nižší než u muzikálů a her s početnějším obsazením.